Bella Masonová
mu naposledy něco přineslo tolik radosti jako Emmina blízkost. Musel si vzpomenout na rozhovor s Mattem a zvážit, jestli čas, který spolu prožili, nezačíná mít jiný význam, než mu chce připsat. O něco později seděl ve své kanceláři a zamyšleně si pohazoval kuličkou. Měl je ve všech svých pracovnách a používal je jako pomůcku pro lepší soustředění vždy, když se ocitl před těžko řešitelným problémem. V této chvíli se snažil zjistit, jak sladit práci, domov a Emmu. Právě když kuličku odložil a sáhl po klávesnici počítače, zazvonil telefon. „Alexander Hastings,“ ohlásil se. „Dobrý večer, pane Hastingsi. Tady je doktorka Bernardová z Fairmontské nemocnice.“ Alex ucítil, jak mu v žilách tuhne krev. „Co se stalo?“ „Váš otec prodělal srdeční příhodu.“ O vteřinu později byl na nohou a pádil ze dveří. „Je ve stabilizovaném stavu, ale několik dní bude muset zůstat v naší péči.“ Prudce udeřil do tlačítka u dveří výtahu. Připadalo mu, jako by trvalo celou věčnost, než výtah dojel až do jeho patra. Stiskl tlačítko do podzemní garáže. „Dobře, děkuju za zprávu. Průběžně mě o všem dál informujte. Budu tam, jak budu moct. Pravděpodobně brzy zrána.“ Sotva si pamatoval, co dalšího lékařce pověděl. Strčil telefon do kapsy a rozrazil dvířka vozu. Skočil za volant a práskl jimi rázněji, než bylo nutné. Divoce si prsty pročísl vlasy a zbytečně několikrát udeřil do volantu. Zazdálo se mu, jako by mu z plic unikl všechen vzduch. Zoufale se snažil ovládnout ledový strach, který mu sevřel srdce. S kvílícími pneumatikami vyjel z parkoviště. Když mu o necelou hodinu později lékařka znovu zavolala, byl už na letišti Essendon a nastupoval do soukromého letadla společnosti Hastings International s jedinou 98