Julieanne Howellsová
narozeniny.“ Natáhl paži. „A bude se podávat slavnostní večeře.“ Jeho laskavost ji hluboce dojala. Včera ho tak zklamala a dnes stejně vynaložil veškeré úsilí, aby jí udělal radost. Vedl ji do jídelny. Na stole byl bílý ubrus, svícen, stříbrné příbory a v nádobě na led se chladila láhev šampaňského. „Kde jsi našel led?“ „V mrazáku byla námraza, tak jsem ji odsekal dlátem a kladivem a pak z ní vyrobil něco jako kostky.“ Přitáhl jí židli a pak přešel k příborníku, ze kterého vzal kulatý stříbrný podnos. „Madam, dnes večer pro vás kuchař vytvořil opravdovou lahůdku,“ řekl. Pak z podnosu s rozmachem sundal poklop. „Smažený chléb a haricots blancs v rajčatovém konfitu.“ Nechápavě se na něj podívala. „Myslím, že v Anglii se tomu říká pečené fazole na toastu,“ řekl. Otevřel šampaňské a nalil je do dvou křišťálových sklenek. Jednu podal Violettě a pak srazil paty, uctivě se jí uklonil a pozvedl svou sklenici. „Drahá velkovévodkyně, dovolte mi, abych vám ze srdce popřál k vašim dvacátým prvním narozeninám vše nejlepší!“ Napila se. Na jazyku jí lahodně a jiskřivě zašimraly ledově studené bublinky. „Je dobré?“ zeptal se Leo a upil ze své vlastní sklenice. „Výborné,“ odpověděla s úsměvem. Zvedla vidličku a začala jíst. „Jak jsi to všechno dokázal?“ „Celý den ses schovávala, tak jsem na to měl spoustu volného času.“ 98