Ev a n g e l i u m
97
chyboval o tom, že velikonoční evangelium bylo základem, ale do svého pojetí evangelia promítl i jednotlivé příběhy a výroky Ježíšovy. Váhu velikonočního evangelia podpírá i jeho vliv v lidové zbož nosti doložený křesťanskými apokryfními texty (např. Skutky Pavla a Thekly 39,1). Do pozadí zato ustupuje pojem evangelium tam, kde je potlače na skutečnost Ježíšovy smrti a jeho zjevení boží lásky je líčeno jako těžká, ale přece jen divadelní role, kterou sehrál v lidské masce. Tak je tomu u Klémenta Alexandrijského (např. Protr. 110.2–3). Evange lium se stává světlem pravdy, které svítí na cestu této duchovní pravdy (tamtéž 10.1–3). Přes některé inspirující formulace neodpovídá tento výklad podstatě velikonočního evangelia. Na konci námi sledovaného období vystoupilo toto základní po jetí evangelia do popředí v homiliích k Pavlovým listům Jana z Anti ochie, později nazvaného Zlatoústý (Chrýsostomos): v 2K 8,18 ztotož ňuje blíže neurčeného bratra, „který si svou službou evangeliu získal uznání ve všech církvích“, „s Barnabášem, který sice evangelium ne napsal, ale šířil nepsanou zvěst (agrafon kérygma), která se také nazývá evangelium (euangelion kaleitai)“ (J. Chrýsostomos, In epistulam II ad Corinthios, PG 61,523,43, později církevními otci několikrát citováno). Že jde o velikonoční evangelium, je jasné z kontextu. Důležité je, že základní význam pojmu evangelium jako ústní zvěsti o vzkříšení Je žíšově byl v té době stále živý. Křesťané jsou si toho vědomi dosud. Za třetí: Evangelium (podle Marka, podle Matouše atd.) jako označení knihy. To je význam, který je dnes nejznámější a často jej jako jediný uvádějí slovníky. Prostřednictvím Markovy teologie věc ně navazuje na evangelium jako zvěst o Ježíšově vzkříšení. Od konce 2. století až dodneška chápe čtenář/posluchač verš Mk 1,1 jako uve dení první části s Markovým jménem spojené knihy. Jestliže Ježíšovo evangelium bylo úzce spojeno s židovským pro rockým a apokalyptickým očekáváním konce věků a cíle božích cest s lidmi – je velikonoční evangelium samo již příznačně křesťanským svědectvím, které otvíralo osobní naději ve smrti. Poslední význam (název knihy) byl pak dokladem definitivní emancipace rodící se círk ve od synagogy, protože předpokládal vlastní křesťanské liturgické čtení. Vázanost na Izrael zůstala zachována tím, že křesťané přejali