znělo to, jako kdyby ho vydával některý z kuchyň ských přístrojů. Potom mi najednou svitlo. To je ten stroj, do kterého se dají špinavé věci a vypadnou z něj čisté – moje nejméně oblíbená věc v celém domě! VUM‑VUM, VUM‑VUM, VUM‑VUM. Z toho hluku mě tak bolela hlava, že jsem měl pocit, že se mi rozskočí. „Raf, raf!“ Přestaň, přestaň! Děláš obrov‑ ský rámus a mě bolí uši! Skočil jsem na to velké kulaté okno a… nemohl jsem uvěřit tomu, co vidím… Zobáček! Můj plyšák byl uvězněný uvnitř! Ten stroj byl plný napěněné vody, která se točila kolem a kolem – a Zobáčka to neslo spolu s ní. „Au‑haúúú!“ Máma a Fany vběhly do kuchyně. „Co má všechno tohle vytí znamenat, Rolo?“ ze ptala se máma. „Haf, haf!“ Prosím, prosím! Musíte mému kamará‑ dovi pomoct! „A co ty kuchyňské utěrky? Jsou po celé podlaze! Rolo, za co jsme si to zasloužily?“ Skákal jsem na pračku znovu a znovu a znovu. Předními tlapkami jsem horečně chňapal po kula tém okně. 98