98
a co již ano. Zvláště v jednotlivých citacích ze základního cisterciáckého dokumentu Ecclesiastica officia bylo vidět, že znaky jsou vnímány jako hovor a jsou zakazovány na stejných místech jako mluvené slovo.342 Taktéž tresty za rušení silencia slovy byly stejné jako za nadměrné používání znaků. Augustiniánští kanovníci nenechávají čtenáře tolik hledat mezi řádky jako cisterciáci a naprosto zřetelně mluví o znacích jakožto němém hovoru. Velmi zřetelně popisuje způsoby mluvení Hugo od sv. Viktora. V zrcadle pro novice píše, že existují tři způsoby mluvení: držení těla, hlas a znak. Držení těla má být umírněné a pokorné, hlas tichý a libý, znak pravdivý a příjemný.343 Konstituce Consuetudines Canonicorum Regularium Rodenses z 1. poloviny 12. století hovoří jasně: znaková řeč není podle nich nic jiného než hovory mlčky.344 Když vyprchal reformní étos 12. století, přestaly mít výtky kritiků takový vliv. Znaková řeč byla omezována především z toho důvodu, aby se předešlo bezuzdému znakování, ale ohled na postavení mnicha či rušení Božího řádu se už neobjevuje. Časem však byla znaková řeč opouštěna samovolně, neboť kláštery přestaly dbát na prvotní disciplínu charakterizovanou přísným tichem a bylo mnohem snazší říci několik slov než si pamatovat znaky. Navíc čím méně se znaky používaly, tím méně je mniši uměli a docházelo tak častěji ke zbytečnému nedorozumění, které mohlo narušit vztahy v komunitě. Dvojsmysly vzniklé při nepřesném ukazování znaků nebyly výjimkou. Je však nepopiratelné, že díky znakům vládlo v klášteře větší ticho. Jednalo se však o ticho vnější, vnitřní ticho bylo znakovým hovorem nadále rušeno. Znaková řeč byla a je hovorem, byť hovorem mlčky.
Pozvolna opouštěné znaky Znaková řeč měla v klášterech své místo pouze tehdy, pokud bylo striktně vyžadováno zachovávání silencia. Pokud je možné vyřídit věc slovy, byť šeptem, nemá již smysl znaky zachovávat. Tento postupný přerod jsme viděli u benediktinů vrcholného středověku, patrný je i u cisterciáků v 15. a 16. století. I když samozřejmě nelze nalézt pramen, který by to říkal doslovně, ukazatelů je více. Zajímavé jsou dva následující. První 342 Srv. např. EO 75,25.50. Ostatní příklady stejného pojetí znakové řeči a mluveného slova viz kap. Detailní pohled do cisterciáckého kláštera. 343 Hugo od sv. Viktora – PL 176, 926–952 (De institutione novitiorum). 344 […] quodammodo tacentes loquantur. – ConsRod 31, 158, 1, 342.