Indie očima Evropanů (Ukázka, strana 99)

úvah o „brzkém odchýlení se“ Indů od monoteismu k polyteismu. Odtud pochází degenerační vysvětlení indických tradic. Ukázal jsem, jak se na základě této myšlenky Wilson a Monier-Williams dostali k formulaci tří historických fází indického náboženství: od monoteistického védismu přes ritualisticky přebujelý bráhmanismus k hinduismu. Horace H. Wilson se na základě několika pasáží ze dvou starších textů domníval, že asketická hnutí bojovala proti bráhmanské nadvládě. Protestantský motiv a schéma soupeření různých štěpících se sekt utvářelo náhled na indické tradice.

Také jsme viděli, jak Wilson použil Holwellovu fantazii o podvržených Písmech na interpretaci purán. Tak byly z Holwellova nařčení jaksi „očištěny“ védské sbírky, ale můžeme se domnívat, že ve skutečnosti šlo jen o přizpůsobení evidence tak, aby potvrzovala původní myšlenku. Holwell ještě mohl tvrdit, že existovaly nějaké původnější texty nežli čtyři dochované védské sbírky, protože v té době nikdo z Britů sanskrt neuměl a ke skutečným textům se zřejmě ani nedostal. Když Jones a další Britové do určité míry sanskrt ovládli a podařilo se jim dostat k védským sbírkám, žádné starší „svaté Písmo“ nenašli. Zato poznali purány obsahující popisy „uctívání“ soch atd. Hol­ wellův model přenesl Wilson z hypotetických textů na skutečné: nejstarším dokladem monoteismu prý byly védy, podvrhem purány. Vymyšlený model pravého a podvrženého svatého textu utvořil základní hermeneutiku vznikající indologie, ve které dochází k hierarchickému uspořádání textů podle domnělé původnosti.

Všimněme si přitom, že lingvistická kompetence nezměnila nijak zásadně ani otázky, ani výsledek výzkumu prvních britských orientalistů. J. Z. Holwell a A. Dow neznali sanskrt, William Jones, Henry T. Colebrooke a další už ano. Přesto všichni vnímali indické tradice skrze myšlenkovou strukturu téhož ­teologického paradigmatu. Všichni viděli v nejstarších indických textech doklad původního monoteismu lidstva. Podobně již dlouho před nimi uvažoval jezuita Roberto Nobili, který musel mít solidní znalosti sanskrtu. ­Potvrzuje to tezi o určující roli teorie, v tomto případě přesněji řečeno předteoretického vysvětlení, při výběru, interpretaci a konečném vyhodnocení faktů.

Následovala pochopitelně otázka: Kdo mohl za degeneraci „primitivního“ monoteismu? Odpověď již byla připravena ostrými polemikami protestantů s katolíky, ve které zesílil argument proti degenerovanému kněžstvu odkazem na „podobné ohavnosti“ v Indii. Mocichtiví kněží mohli za údajný úpadek indického náboženství. Za zmínku stojí, že výjimečně vstřícné hodnocení bráhmanů jezuitou Nobilim se zakládalo na apologetické interpretaci prv98

ních církevních otců. A také na jezuitském misijním principu akomodace, který byl v katolické církvi předmětem velkých sporů. Všechna zmíněná témata byla zasazena do rámce světové kroniky: v době prvních orientalistů se jednalo o biblický model rozchodu národů po potopě a krátkou chronologii dějin. Tím se dostáváme k dalšímu tématu: evropskému dějepisectví a jeho roli při interpretaci indické minulosti.

99

NÁ BO ŽENST V Í, HIS TOR I OGR AFIE A I N D I C K Á M I N U LOS T

Ve chvíli, kdy je všechno důležité zachyceno písmem, může náležitě kvalifikovaný člověk získat za jediný rok ve své studovně v Anglii větší poznání Indie, nežli by mohl získat za celý dlouhý život tím, že by se v Indii díval a poslouchal.

James Mill

Jakou roli sehrála evropská konceptualizace náboženství při studiu indické minulosti? Naprosto zásadní, a to nejméně trojím způsobem: 1. postupně se sekularizující teologické myšlení o minulosti utvářelo moderní historiografickou teorii i praxi a na příkladu rekonstrukce indické minulosti je to velmi dobře vidět; 2. konstrukty indických náboženství, jakými jsou „hinduismus“ či „buddhismus“, se zdály vysvětlovat mnohé otázky, které si kladli evropští myslitelé; 3. evropské a především britské pojetí dějin, včetně konceptualizace vlastních tradic jako náboženství, převzaly generace indických intelektuá­ lů a snaží se s ním dodnes vyrovnat.

Všechna tři témata svým rozsahem i významem zdaleka přesahují možnosti tohoto textu. Za cíl si proto kladu představení problematiky jen v základních obrysech, bez mnoha významných souvislostí. Platí to pouze pro první dvě témata, protože u třetího tématu zmíním jen, jaké problémy obsahuje. V první části kapitoly shrnu, jak byla evropská historiografie formována původně teologickým myšlením. Klíčovým momentem bude zpochybnění rozšířeného přesvědčení, že od osvícenství dále už není evropské historické myšlení nikterak spojeno se svým původně teologickým základem. Ve druhé části chci na několika příkladech ukázat vliv teologického myšlení na utváření moderních rekonstrukcí indických dějin. Bude zřejmé, jak evropské náboženské předporozumění bránilo a dodnes brání skutečnému přístupu k indickému (nemuslimskému) zacházení s minulostí. Odpovím na stále diskutovanou otázku, zda indické myšlení před příchodem islámské vzdělanosti 100 Ukázka elektronické knihy