Kim Lawrenceová
Byla zklamaná? „Copak, Same?“ zeptala se. „Copak? Přišel jsem ti říct, že večeře je hotová. No, jde mi hlavně o to, Tildo, že dnes přijde tvoje svatební noc. Takže mi napadlo, že bych vám dvěma měl dopřát… Zkrátka vám chci navrhnout, abyste si všechno zorganizovali sami tak, jak se vám bude líbit. Myslím stůl se svíčkami a tak.“ „To je od tebe milé, Same, ale asi naprosto zbytečné.“ „Už jsem o tom mluvil s Eziem.“ „A co ti na to řekl?“ „Ať to proberu s tebou. Ale jde mi i o to, Tildo, že existuje jeden podcast, na který jsem se těšil, a jeden chlápek, profesor na… No, ty ho stejně neznáš, ale je to opravdu machr. Astrofyziku umí podat tak, aby byla srozumitelná. No a mně bude k večeři stačit tác s jídlem v mém pokoji, protože jsem utahaný a nechce se mi při jídle dívat se na vás, jak se pohledy navzájem rozpalujete… Zkrátka nedělalo by mi to dobře a…“ „No dobře, Same. Ale zítra,“ upozornila ho přísně, „se s námi najíš jako civilizovaný člověk.“ „Ano, samozřejmě. Díky, Tildo. A jídlo máte dole. V chodbě, zatočíš ostře doprava a pak to už možná uvidíš. Nebo ucítíš. Bude stačit jít za vůní.“
98