Maisey Yatesová
Nevěděla jsem, že i královské rodiny jedí kuřecí nugety.“ „Pokud si dobře vzpomínám, sedával jsem s bratrem v rohu stolu naproti rodičům… a myslím, že nám podávali jiné jídlo než jim.“ „No jistě, vyrůstal jsi s bratrem. Já jsem žádného sourozence neměla.“ „Já od svých čtyř let taky ne.“ „Pověz mi, co se ten den stalo. Zmínil ses o tom, ale nikdy jsi mi to pořádně nevyprávěl.“ Lazarus přikývl. „Byl jsem… Hrál jsem si s bratrem na trávníku. Vzpomínám si, jak se nám míč zakutálel do lesa a já jsem pro něj šel. A pak si pamatuju, že všude kolem byla tma a nebylo vidět na cestu… Myslel jsem si, že palác je hned za mnou, tak jsem se otočil a šel jsem k němu, ale nebyl tam. Míč jsem nenašel a nemohl jsem najít cestu domů. Kolem už nebylo jenom šero, ale černočerná tma. A pak jsem začal uslyšel vytí. Slyšel jsem pohádky o Velkém Zlém Vlkovi. Vyprávěli nám, že vlci žerou děti. Znal jsem ty pověsti a snažil jsem se schovat. Ale nic jsem neviděl. Moje oči se odmítaly přizpůsobit takové tmě. Zalezl jsem co nejhlouběji pod skalní výběžek a na chvíli jsem usnul.“ Lazarus se na chvíli odmlčel. „Když jsem se probudil, obloha už byla šedá. Vylezl jsem ven a tam byli oni.“ Agnes napjatě poslouchala a ve tváři měla účast. „Byla jich celá smečka. Začali se ke mně přibližovat a já se snažil dostat zpátky pod skálu, ale tam byli další vlci. Jsou to lovci a vědí, jak obklíčit kořist.“ Nadechl se a pokračoval. „A pak přišel Agamemnon. Mlátil do nich klackem a zahnal je, ale nezabil je. Později mi vysvětlil, že v Temném lese lidé umí žít se zvířaty v míru. Nezabíjejí je zbytečně, loví jenom pro utišení hladu, a vlci na oplátku nechávají místní lidi na pokoji. Dlouho jsem 98