Yvonne Lindsayová
Domů dorazila bez nehody, ale zadek měla trochu otlačený od sedadla. Uklidila kolo do místnosti vedle garáže v zadní části domu a pak zašla dovnitř. Právě se převlékala do džínů a lehké halenky s dlouhým rukávem, když zaslechla přijíždět auto. Byl to Drum a moc spokojeně se netvářil. Cin cítila, jak jí z nervů po zádech přeběhl mráz. Sledovala ho, jak vystupuje z auta a míří k domu. Rázoval tak, jako by jí nesl nějaké špatné zprávy a rozhodl se, že čím dřív to bude mít za sebou, tím lépe. Otevřela mu a pozvala ho dovnitř. „Dáš si kávu nebo tak něco?“ zeptala se, když šel za ní do kuchyně. „Nebo tak něco,“ pronesl ponuře. „Whisky?“ „Jo. To je ono.“ Zašla do jídelny, popadla dvě broušené skleničky Baccarat a do každé nalila pořádnou dávku tatínkovy jednadvacetileté whisky. Drum šel do obývacího pokoje a posadil se. Podala mu jeho skleničku, usadila se naproti němu a trpělivě vyčkávala, až se rozpovídá. „Jennifer si vezme delší mimořádnou dovolenou,“ spustil. „A je v pořádku?“ zeptala se Cin okamžitě. „Doufám. Na záběrech bylo, jak si vypouští pneumatiky, což jsem očekával, abych byl upřímný.“ „Věděl jsi, že jsem to neudělala. Možná by od tebe bylo hezké, kdybys to hned řekl.“ Nemohla si pomoct. Trochu mu v duchu vyčítala, že se jí okamžitě nezastal, zvlášť když ji tak podpořil Gil. „Musel jsem zůstat nestranný. Doufám, že to chápeš. Z nějakého důvodu tě Jennifer nenávidí. Všiml jsem si její zášti už tehdy v pátek u Curlyho a občas i v práci, když jsem s ní mluvil.“ Cin ztuhla. „Tys s ní o mně mluvil?“ Věnoval jí tvrdý pohled. „Cin, když jsi odcházela z Blossom Springs, byla jsi skoro místní celebrita. A teď jsi 98