platební kartou ke svému účtu. Platba nějak nevyšla, tak prodavačka projela strojek ještě jednou mou kartou a řekla: „Karta byla zamítnuta.“ Rozpačitě jsem oponovala: „To je divné, mělo by tam být necelých 30.000,- Kč. Jestli to zase není nějaký technický problém banky? Zrovna něco takového se myslím stalo, něco jsem viděla v televizi.“ Naštěstí jsem měla v peněžence finanční hotovost, takže jsem zaplatila jí a plná zvědavosti jsem spěchala domů a nemohla jsem se dočkat, až se podívám na počítači do internetového bankovnictví, co se děje. Čekala jsem ale nejspíš zjištění nějakého technického výpadku banky, nikoliv jiný problém. Doma jsem se za dveřmi jen přezula a hrnula jsem se do svého pokoje k počítači. Zocelená četnými ranami osudu posledních let jsem nevnímala situaci nijak dramaticky, nýbrž spíš zvědavě. Otevřela jsem si svůj účet a místo zůstatku necelých 30.000,- Kč na mne zcela nahoře vpravo vykoukl červeně napsaný zůstatek mínus 880.000,- Kč. Jinak jsem vůbec nic nenašla, žádnou transakci, která by k danému stavu vedla, ani jiné zdůvodnění. Vůbec jsem neměla tušení, o co by se mohlo jednat. Proto jsem hned sáhla po telefonu a vytočila centrální informační linku své banky. Můj telefonát přijala sympatická mladá pracovnice banky, která mi hned doslovně četla, co našla v materiálech banky: „Je
to exekutor ze Severního města, jedná se o blok exekutora ze Severního města.“ Údaj opakovala s tím, že evidentně očekávala, že po tomto údaji budu hned vědět, o co se jedná - přeci logicky blok nedá někomu exekutor na účet dřív, než by se daný majitel účtu o nějaké exekuci na sobě vůbec dozvěděl. Takže jsem úřednici překvapila slovy: “Jaký exekutor? Se žádným takovým exekutorem ani Severním městem nemám vůbec nic společného.“ Na tato slova jsem však cítila už nevěřícnou reakci úřednice. Na internetu jsem našla stránky exekutora, kde jsem objevila i telefonní číslo, na nějž jsem neprodlenně zavolala. Avšak bylo již pozdější odpoledne a v 97