TVŮJ JAZYK JE TVŮJ NEPŘÍTEL Kryštof Špidla
Román Evropanka je druhá próza Andreje Sevruka, česky píšícího autora ukrajinského původu. Ten se věnuje též překladům z ukra‑ jinštiny či polštiny, do ukrajinštiny převedl Ouředníkovu Europeanu. V aktuální próze se prostřednictvím babiččina částečně nostal‑ gického vyprávění vrací do prostoru Polesí, tedy regionu rozprostírajícího se dnes mezi Běloruskem, Ukrajinou a částečně Ruskem. Žánrově je text nesoustavnou orální kro‑ nikou rodu, s množstvím dějových odboček. Jde o nepřerušovaný monolog babičky k je‑ jímu vnukovi, která se na něj ve své řeči ob‑ čas obrací, ale jinak zůstává jediným hlasem celého textu. Jádro příběhu tvoří události dvacátého století v prostoru drasticky zkou‑ šeném sovětským režimem s jeho kolektivi‑ zací, nacistickou okupací, jadernou katastro‑ fou v Černobylu i dalšími dějinnými zvraty. Druhá část románu, a vlastně i jeho skrytý rámec, se odehrává v Čechách, do nichž se protagonistka dostala během repatriace volyňských Čechů v devadesátých letech. Její otec byl totiž Čech, který se do volyňské Radomyšle dostal během první světové války jako válečný zajatec. S ro‑ dinou ovšem nezůstal, a pro babičku tak představuje spíše rozporuplnou vzpomínku. Základní kompoziční metodu románu je možné popsat jako strukturu uzlových bodů. Vypravěčka se vrací tu v delších, tu v kratších obloucích ke klíčovým udá‑ lostem života své rodiny na pozadí krutých dějin. Nejčastějším historickým motivem je samozřejmě série stalinských hladomorů, které na ukrajinské obyvatelstvo dopadly hned třikrát. Další klíčovou sérii událostí tvoří násilná kolektivizace, jež ovlivňuje také vypravěččinu sedláckou rodinu. Zajímavé je chápání německé okupace. Na začátku ji obyvatelé Polesí vnímají jen jako další his‑ torický fakt a nahlížejí na ni dokonce jako na určitou příležitost. Nejde však v žádném případě o relativizaci historických událostí či historické viny nacistů, spíše o důsledek trpké zkušenosti s bolševickým terorem. Nejdůležitější soukromý příběh je pak vyprávění o náročném, v zásadě však dobrém manželství babičky Marie a krejčího Ivana,
96
Recenze
Andrej Sevruk Evropanka. Historky z Polesí Argo, Praha 2023 256 stran
jemuž se daří nástrahy dvacátého století překonávat s obdivuhodným smyslem pro nacházení míry. Není oportunistou, jen se i v nejzapeklitějších situacích dokáže zorientovat a vymanévrovat z nich bez ztráty důstojnosti. Babička Marie vedle něj před‑ stavuje silný typ hrdinky, která je schopna veškerá břímě života v Bohem zapomenutém koutě světa snášet s pokorou a unést vše, co jí okolnosti opakovaně nakládají. Smrt syna je jen jednou událostí z mnoha. Jak sama říká: „Žena ví, že se žít musí. Musí se přežít za každou cenu, ať už je jakkoliv vysoká.“ Proud řeči hlavní postavy rytmizují nejen opakující se události, viděné pokaždé z trochu jiné strany, občasné „kontaktní“ formulace typu „ptal ses…“, ale především variované fráze či zemitá lidová moudra „Bůh to tak chtěl“ či „Kdopak jsme, aby‑ chom se pouštěli do křížku s mocnými“. Tyto průpovídky se v textu opakují poněkud mechanicky, nicméně v zásadě
pomáhají textu udržet tradiční ráz orálních vyprávění. Jazykově ovšem text drhne jinde. Jde o výrazy, jež z životné postavy dělají figuru spíše literární. „Srdeční záležitost“ či dnes hojně užívané „co už“ patří mezi ně. „Tvůj jazyk je tvůj nepřítel,“ říká na něko‑ lika místech knihy hrdinka. Neplatí to však jen o jednotlivých výrazech. Babička Marie na sebe totiž prozrazuje něco, co ani nechce, a stává se z ní problematičtější postava, než by mohla vzhledem ke své životní zkuše‑ nosti být. Její vyprávění je, kromě jiných drobných předsudků, protkáno zvláštním typem naivního lidového antisemitismu. Ten se, podobně jako třeba anticiganismus, vyznačuje druhem posedlosti, jakýmsi „cherche le Juif“, „za vším hledej Žida“. Vypravěčka zmiňuje židovské utrpení, jedné Židovce dokonce za války chvíli pomáhá, přesto se nemůže zbavit potřeby špatné vlastnosti konkrétních židovských postav zobecnit, respektive všímat si jejich etnicity i tam, kde pro příběh nehraje roli. Objeví-li se židovský lidový komisař, Židé se nejrychleji zorientovali, když je někdo vyreklamován z kolchozu, Židé do kolchozu své děti nedávají, práce na půdě není pro ně. Nechybí ani drobná úvaha o židovském krvesmilstvu, a tím pádem o degeneraci, jež se projevuje v časté neschopnosti židovských obyvatel vyslovovat „r“. Slouží ke cti autora, že nenechává svou hrdinku projít peklem dvacátého století, aniž by se umazala. Že odhaluje limity jejího obzoru, a tím pádem i limity nás samých, tedy Evropanů. Na druhou stranu text nevybočuje z rámce v české literatuře oblíbeného žánru vypravování o hrůzách dvacátého století, jež před čtenářem defilují nakonec v docela známé podobě. Co přináší nového, je přiblížení osudů zkoušeného ukrajinského národa. Dějiny Polesí jsou totiž dějinami Evropy a vypravěčka Marie je Evropankou. Zdá se, že abychom se zba‑ vili tíhy dvacátého století, a jak se bohužel ukazuje i století jednadvacátého, největším úkolem nás Evropanů zůstává odstranění jedu netolerance a předsudků z našeho zdrojového kódu. ●