Velikonoční meditace Malíř Nikolaj Ge namaloval v devatenáctém století geniální obraz nazvaný „Co je pravda?“. Představuje Piláta, zalitého světlem, v okamžiku, kdy klade slavnou otázku Ježíšovi, stojícímu na obraze ve stínu.19 Tato otázka nabývá naléhavosti uprostřed války a všech manipulací s pravdou, kterým jsme již několik let vystaveni. Kremelská propaganda nejen odmítá soudit sovětské zločiny, ale dokonce se pokouší rehabilitovat památku stalinského období. Někteří interpreti spatřují ve slovech římského úředníka Piláta jistou ironii, podobně jako když se Stalin vysmíval vojenské síle Vatikánu a ptal se: „Papež, kolik je to divizí?“20 Mně připadá Pilát spíše znepokojený. Jako by nemohl zastřít opravdový zájem. Možná cítí, že tu hrozí nějaký omyl a že Ježíšova osoba obsahuje jakousi záhadu, něco, co ho přitahuje a co představuje výzvu. Při pohledu na plátno slyšíme ticho, které po této otázce nastane. Obraz ukazuje, že jediná odpověď je v Ježíšově tváři, a nespočívá tedy ve slovech ani v definici pravdy. Ježíš se pouze podívá na toho, kdo stojí proti němu, kdo má moc a nedokáže se rozloučit s násilím. Pachatel násilí je zbaven pravdy nejen proto, že má na svědomí vraždu, ale také protože si přístup k pravdě sám uzavírá. Zahrazuje. Místo světla a života volí násilí a smrt. To je osudová chyba. „Já jsem cesta, pravda a život,“ říká Kristus.21 Pokud se nepokusíme uzdravit svou řeč, budou zneváženy všechny instituce světa, včetně těch nejstarších. Někteří lidé se pouštějí do práce na osvobození a odmítají kolaboraci, která může nabýt podob, jaké známe z druhé světové války. Jiní však zůstávají servilní, nechávají se zotročit tyranem, který celému světu ukazuje svou hrůzovládu. Na Ukrajinu prší bomby. Peklo je třeba brát vážně, beze vší sentimentality a emocí. Není to slogan. Muž, který uprostřed 97