rovinu řekli, že je starý. Že berou jen do 35 let. A to Ivovi více již deset roků není. Nakonec si našel práci na půl úvazku. Doplňuje zboží do regálů v jednom supermarketu. Práce mizerně placená, ale co už? A tohle se Ivo stydí přiznat před svou ženou. Katka to neví. Neustále nadává, že Ivo je jen zaměstnanec, že by se měl udělat pro sebe, že každá koruna navíc by se hodila. A tak dále. A on zatím není ani tím zaměstnancem! Kdyby jen Katka věděla, co neví. To by se asi zbláznila. Možná by i žádost o rozvod podala. Kdo ví? „Hele. Jirka Kobra, můj spolužák z vysoké, dělá v bance na úvěrech. Já vím, že už jsi to jednou zkoušel a nevyšlo to. Ale on by ti možná pomohl. Co kdybys za ním zašel a zkusil si vzít úvěr. Dáš pak výpověď, uděláš se pro sebe, uděláš si cykloopravnu...,“ navrhuje Katka. Ivo souhlasí. Ale ani Jirka Kobra nedovede zajistit pro Iva úvěr. Proč? Ivo měl kdysi exekuci. Mladické chyby jej doběhly. Jízda na černo. A ignorování doporučených dopisů. Všechno to nakonec zaplatil. Strhávali mu to z platu a již je to dávno uhrazené. Jenže je v nějaké databázi. Půjčka je nemožná. „Neříkejte to, prosím, mojí ženě. To o těch exekucích. Ona by strašně nadávala,“ prosí Jirku Kobru Ivo. „Spolehněte se. Chápu. Také jsem ženatý. Taky mám doma semetriku,“ směje se Jirka. A spiklenecky na něj mrkne. „Co ten úvěr? Jak to dopadlo?“ ptá se pak večer doma Katka.
98