Poděkování čajové růži Zas a zas chci se Tě dotýkat, jak snivý motýl koberců květin ze zahrad, zlehounka usednout, šťasten Tě ochutnat, vznášet se klidem dnů, dávný řád světu dát. Za chladných rán budit se ve Tvém objetí, schoulit se do Tebe, když soumrak přiletí, plamínky požárů za bouří rozdmýchat, zbylými časy jít, světlem i tmou, s Tebou a napořád. Zas a zas děkuji čajové růži, královně ze zahrad, že laskat mohu Tvou kůži, že mám Tě s kým srovnávat. Jirka
98