98
KOMUNIKACE A PREZENTACE
Otevření zrakového kanálu komunikaci prospívá. I když se s většinou účastníků shodnu, že to „není úplně ono“, jde o významný pokrok v „dálkové komunikaci“. Přes svou počáteční skepsi jsem se přesvědčil, že je možné tímto způsobem řešit konflikty pomocí mediace, aktuálně experimentujeme s řešením konfliktů za pomoci „chatu“, tedy výhradně psanou formou.
3.3.4 NAŠE KOMUNIKAČNÍ BUDOUCNOST Dvacáté století přineslo nový význam slovu „smog“. Silně znečištěné ovzduší. Zatímco jsme se v devadesátých letech pomalu zbavovali těžkých chemických smogů, vstupoval do naší krajiny v nebývalém rozsahu smog elektromagnetický. Zmnohonásobila se hustota nosičů elektronických zpráv v atmosféře. Tolik elektromagnetického záření v ní nikdy dříve nebylo. Nevíme a nemůžeme vědět, jak to působí na nás a na naši psychiku a jak to případně ovlivňuje život a vývoj společnosti. Princip předběžné opatrnosti, tedy vlastně zásada, že nemáme přehlížet hrozby, jež nejsou nezvratně prokázány, je dnes ve společnosti zhusta zesměšňován. Přitom například právě naše stále rostoucí netečnost a neakčnost tváří v tvář zcela zásadním hrozbám je z tohoto pohledu velice podezřelá. To, co prokázat umíme, je třetí typ smogu. Ten, kterým je zahlcen obsah a smysl naší komunikace. Moderními způsoby a rychlostmi se šíří banality a nesmysly. Pravda se ztrácí v konkurenci snadno vyráběných lží a polopravd a přichází doba postfaktická, v níž jakoby lidem na pravdě přestalo záležet. Kupujeme dobře zabalené zbytečnosti pod vlivem reklamy, volíme populisty, o nichž víme, že lžou a parazitují na společnosti. Věříme absurdním tvrzením typu placaté Země. Tolerujeme vulgaritu, přízemnost a sobectví. V množství se rozpustila kvalita, ve složitosti orientace a odpovědnost. Tento vývoj rozhodujícím způsobem usnadnily a urychlily sociální sítě. Na internetu dnes působí nespočet skupin, které se komunikačně uzavírají do sebe. Společnost jako celek napadl tribalismus – rozpad do jakýchsi kmenů, které si nerozumí a které se snadno mohou začít nenávidět. Poznámka. O jevu jsem psal už v roce 1994 v knize Řešení konfliktů a umění rozhodovat jako o „sociální partenogenezi“. Je tu s námi a sílí tedy už nejméně 30 let. Za tu dobu jsme mu našli nová jména (sociální bubliny, tribalismus), ale neobjevili jsme žádné účinné řešení. Nápadné je rozdělení společnosti u voleb, zejména těch prezidentských. V Česku stejně jako třeba v USA. Ještě v roce 2000 Al Gore raději přiznal porážku, než aby
99
Uchovávání a šíření informací
prodloužil napětí přepočítáváním sporných hlasů přes reálnou šanci na úspěch. O 20 let později už prohravší prezident popřel jasný výsledek voleb a aktivně přispěl k výbuchu násilí. Zvláštní místo v rozvoji komunikace a na potenciálním seznamu rizik má umělá inteligence, tedy programy, které jsou schopné komunikovat s lidmi i mezi sebou způsobem, který je v zásadě nerozpoznatelný od komunikace mezi skutečnými lidmi. Aniž by si (pochopitelně) uvědomovaly, co říkají nebo píšou, působí takové programy dojmem, že projevují nejen rozum, ale i city a vztah k hodnotám. Umí lhát nebo předstírat lásku. Je snadné uvěřit, že i tady jde o obraz vztahů, i když se jedná o ryze technickou záležitost. Je těžké si představit, jak taková „dokonalá lidskost strojů“ bude působit na nás, skutečné a křehké „bio-lidi“, a jaká rizika nám přinese. A jak se takovým hrozbám budeme schopní v éře pohodlnosti, lhostejnosti, dezorientace, tribalismu, postfaktičnosti a neodpovědnosti bránit. Jako dosud úspěšný biologický druh jsme trénováni k přežití. Miliardy let evoluce života na Zemi nás vybavily pečlivě otestovanými schopnostmi vypořádat se s nejrůznějšími riziky i hrozbami. Tyto schopnosti nám dávají velkou šanci. Nebudou nám však k ničemu, pokud ztratíme vůli je použít.
3
Ukázka elektronické knihy