„A mrtvou vodu máš?“ „Nemám, vzácný pane. Ale vím o někom, kdo jí má. Kousek odtud žije můj bratr a ten má velký obchod s mrtvou vodou. Jezdí si tam pro ni lidé z celého světa. Ten ti jistě mrtvou vodu prodá.“ „Dobrá, můžu tam zajet. Ale jestli mě šidíš…“ „Počkej, vzácný pane, a co živá voda? Samotná mrtvá voda ti nebude nic platná. Ty nekoupíš mou živou vodu?“ Kralevic pohlédl prodejci živé vody do tváře. Byl jak nevinnost sama. „Už jí moc nemám. Může se klidně stát, že až se vrátíš s mrtvou vodou, bude už vyprodaná.“ „Opravdu? A odkud ji máš? Vozí ti ji kupci z dalekých zemí?“ „Přesně tak, ale přijíždějí dost nepravidelně. A po živé vodě je dneska hodně velká poptávka. Jde pěkně na odbyt, i když cena je vysoká.“ Kralevic vytáhl zabodnutou dýku, otřel ji od krve a zastrčil zpět do pochvy. „A že jsi to ty, vzácný pane, mohl bych ti dát slevu,“ zkusil to ještě naposledy vykutálený šejdíř. Kralevic se jen usmál a vyšel ven. Nasedl na koně a rozjel se směrem k dalšímu městu. ✳ Když přijel k městské bráně, všiml se, že v příkopu pod padacím mostem leží lidské tělo a že na něm hodují havrani. „Co to je za člověka tam dole v příkopě?“ zeptal se strážného v bráně. „To bude asi nějaký dlužník.“ „To ho nemůžou slušně pochovat?“ „Když má dluhy, tak ne.“ „A co kdyby ten dluh někdo srovnal?“ „Tak by ho snad pohřbili, ne? Asi někde daleko u zdi, ale pohřbili.“ Kralevic našel purkmistra, který byl, jak se ukázalo, největším ze tří věřitelů, a zaplatil nebožtíkovy dluhy. Pak ještě přihodil něco na skromný pohřeb a podivil se, jak rychle mu v měšci ubývají peníze.
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.