k apitola šestá
Zahradníkův sen Osmnáct let nato, když dělníci ze všech možných polovojenských jednotek spojili síly při masivní účasti na velkých pranýřovacích shromážděních, byl náš tábor na kraji pouště vždycky vzhůru nohama. Na těchto akcích ty, kteří se údajně prohřešili proti zásadám Mao Ce-tungova myšlení nebo se vzepřeli jeho přáním, veřejně odsuzovali, kritizovali, ponižovali, a dokonce fyzicky na padali způsobem, který se rovnal davovému násilí. Kulturní revo luce, započatá v Pekingu, rychle zachvátila celý národ a všude rozněcovala neurvalé, pomstychtivé davy. Ty čekaly jako suché třísky pouze na jiskru, která zapálí jejich oheň. V takové dny musel otec chodit několik kilometrů pěšky na místo konání, kde se připojil k dalším „dobytčím démonům a hadím duchům“ zdaleka široka. Všichni stáli v řadě před pódiem tváří k revolučním masám, již poučeným, jak vyjádřit spravedlivé rozhořčení. Někdy se veřejné pranýřování zločinců spojilo s oznámením rozsudků nad „aktivními kontrarevolucionáři“, které bez odkladu odvlekli na popraviště, a diváci všech věkových kategorií pak ve zvráceném uhranutí přihlíželi jejich smrti. Když pranýřovací shromáždění skončilo, publikum se – stále ještě v povznesené náladě – v měsíčním světle za zpěvu revolučních písní pomalu vydalo ke svým ubikacím. V rané fázi kulturní revoluce byl stanoven cíl „zničit čtyři přežitky“ – staré myšlení, starou kulturu, staré obyčeje a staré návyky – a nahradit je Mao Ce-tungovými myšlenkami. Od založení Čínské lidové republiky nabývala politika čím dál divočejší podoby, avšak kulturní revoluce se oslavovala jako událost, jež 98