Svlékla jsem se a skočila do řeky. Byla teplá jako mléko. Řeka života mě nesla ve svých vodách. Odpustila mi hřích potratu a neúcty k rodičům. Přísahám. Nechť se stane opak.
*
Na konci srpna jsem se vrátila zpět ke své matce. Nádherné léto u Černého moře skončilo. Na sluníčku mi vyšisovaly vlasy a zhnědla kůže. Zkrásněla jsi, řekla mi matka, když mě spatřila. Má matka, náš malý baráček, zahrada, pes – všechno teď v mých očích vypadalo úplně jinak. Malé a scvrklé, šedé a zaprášené. Přesto jsem to všechno měla ráda. Léto bylo horké, matka říkala, že tomu vedru se dá uniknout jen večer u řeky. Voda byla teplá jako mléko, řekla jsem matce. Matka si pozorně prohlížela mé suvenýry: velké žluté kdoule, škeble, barevné střepy skla hladce omyté mořem a jedlé kaštany. Pamatuješ si ještě, řekla jsem, jak jsi mi je koupila na trhu v Rize, když jsi mi tenkrát říkala, abych šla bydlet k tobě. Chtěla jsem, aby sis vzpomněla na to, jak chutnaly. Podívala se na mě pohledem poraženého. Nebude to trvat dlouho a odjedu. Bylo to jako plavat v obrovském tyrkysovém moři, kde vlny narážejí do oblázků na pláži, jako by hrály na tamburínu, a ten zvuk sliboval nádhernou budoucnost. Něco netušeného, co jsem nikdy předtím nezažila, něco svobodného, bez hranic, jako když dálkový vlak s duněním sviští po kolejích. 99