Katherine Garbera
Dante s ním soucítil. Dante se ke své branži dostal naprostou náhodou a byl za to rád. Posadil se vedle kamaráda. „Nechtěl bys mi dělat právního poradce? Inferno Brewing se rozrůstá a potřeboval bych někoho, komu můžu důvěřovat.“ Max se k němu otočil a upřeně na něj pohlédl. Dante přemítal, jestli se nějak neunáhlil, ale Max byl jeho nejlepší kamarád a on by mu zmíněnou práci nabídl už dřív, ale myslel si, že je v současném zaměstnání spokojený. „Vážně? Neříkáš to jenom z lítosti?“ „Myslím to naprosto vážně. Věřím ti víc než komukoli jinému, koho bych najal. Teď se chystáme uzavřít smlouvu o distribuci našeho piva do Evropy a nejsem si jistý, jestli to náš právník zvládne. Byl bych rád, kdybys pracoval pro Inferno, a stejně mi už léta říkáš, že bych měl mít vlastní právní oddělení.“ „Musím si promluvit s Miou… totiž, jasně, samozřejmě, ale slíbili jsme si, že všechna velká rozhodnutí vždycky prodebatujeme spolu, takže nemůžu kývnout, dokud… díky, kámo,“ řekl. „Rádo se stalo. Prokazuješ mi tím laskavost.“ „Určitě ne, ale jsem rád, že o mě stojíš. Kdy začneme?“ zeptal se Max. „Dnes večer,“ odpověděl Dante. „Žertuju. Ale co nejdříve budeš moct.“ „Určitě mě chceš mít ve svém týmu?“ ujišťoval se Max. Dante přikývl. Tenhle muž mu mockrát pomohl v těžké situaci a mít ho za spolupracovníka je nejlepší, co ho mohlo napadnout. „Jasně. O tom nepochybuj.“ Když jedli křidélka, malá Rosie se probudila. Dante vzal kmotřenku na ruce, choval ji a přecházel s ní po kanceláři, zatímco Max uklízel po jídle. Pak se 98