Katherine Garbera
Dante s ním soucítil. Dante se ke své branži dostal naprostou náhodou a byl za to rád. Posadil se vedle kamaráda. „Nechtěl bys mi dělat právního poradce? Inferno Brewing se rozrůstá a potřeboval bych někoho, komu můžu důvěřovat.“ Max se k němu otočil a upřeně na něj pohlédl. Dante přemítal, jestli se nějak neunáhlil, ale Max byl jeho nejlepší kamarád a on by mu zmíněnou práci nabídl už dřív, ale myslel si, že je v současném zaměstnání spokojený. „Vážně? Neříkáš to jenom z lítosti?“ „Myslím to naprosto vážně. Věřím ti víc než komukoli jinému, koho bych najal. Teď se chystáme uzavřít smlouvu o distribuci našeho piva do Evropy a nejsem si jistý, jestli to náš právník zvládne. Byl bych rád, kdybys pracoval pro Inferno, a stejně mi už léta říkáš, že bych měl mít vlastní právní oddělení.“ „Musím si promluvit s Miou… totiž, jasně, samozřejmě, ale slíbili jsme si, že všechna velká rozhodnutí vždycky prodebatujeme spolu, takže nemůžu kývnout, dokud… díky, kámo,“ řekl. „Rádo se stalo. Prokazuješ mi tím laskavost.“ „Určitě ne, ale jsem rád, že o mě stojíš. Kdy začneme?“ zeptal se Max. „Dnes večer,“ odpověděl Dante. „Žertuju. Ale co nejdříve budeš moct.“ „Určitě mě chceš mít ve svém týmu?“ ujišťoval se Max. Dante přikývl. Tenhle muž mu mockrát pomohl v těžké situaci a mít ho za spolupracovníka je nejlepší, co ho mohlo napadnout. „Jasně. O tom nepochybuj.“ Když jedli křidélka, malá Rosie se probudila. Dante vzal kmotřenku na ruce, choval ji a přecházel s ní po kanceláři, zatímco Max uklízel po jídle. Pak se 98
Miliardářova proměna
usadili na gauči v jeho soukromé zasedací místnosti a vyhlíželi velkými okny na siluetu města. „Jak to vypadá s Olivií?“ zeptal se Max. Olivie. Měl jí říct, že se na vysoké znali. Teď litoval, že to neudělal. Stejně se tomu nevyhne, ale nechtělo se mu a teď se jen vymlouval na pracovní vytížení, aby jí nemusel napsat esemesku. „Dane?“ „Vyspali jsme se spolu.“ „Hmm. Takže je to…“ Co? zeptal se v duchu, ale moc dobře věděl, na co se Max ptá. „Ne, žádný sex jako pomsta. Víš, ona už není ta Olivie Hayesová, jak jsme ji znali na vysoké. Změnila se. Je milá a upřímná. Řekla mi, že bývala pěkná potvora.“ „A co ty na to, řekl jsi jí, že to víš?“ „Právě že ne.“ „A cos jí tedy řekl?“ Odpověď by byla složitější, a kdyby se to Maxovi pokusil vysvětlit, znovu ho přepadly výčitky, co všechno jí měl říct a neudělal to. „Bavili jsme se jen obecně, zmínil jsem se, že na škole se ke mně jistá holka zachovala hnusně a ona na to, že to byla mrcha. Pak řekla, že je jí to líto… a já jí zkrátka nedokázal říct, že to byla ona.“ Max na něj nevěřícně pohlédl. Dokonce i Rosie nechápavě zabroukala. Dante měl dojem, že ho odsuzují. A právem. „Já jí to řeknu.“ „Rozhodně. A udělej to brzy… na nic nečekej. Jednoduché to ale nebude.“ Dante na kamaráda pohlédl. Přesně tak, čekají ho nepříjemné chvíle. Když mu tehdy dala košem, bylo mu příšerně, ale při pomyšlení, že jí prozrazuje, jak se věci mají, se cítil snad ještě hůř. 99
Katherine Garbera
Po Maxově odchodu se rozhodl, že jí napíše esemesku, jenomže nevěděl, jak začít. Seděl s telefonem v ruce a s nohama na stole, díval se oknem na město a přemýšlel. Po chvíli zaslechl svůj hlas a okamžitě zapnul v mobilu nahrávání. „Léto je období dlouhých dnů a nekonečných možností. Čas pro sliby a nové příležitosti. Pro to, aby člověk uznal svoje slabé stránky a naučil se s nimi žít. Jestli jste se ocitli v bludném kruhu, věřte, že vždy existuje cesta ven. A my jsme na vaší cestě vždy s vámi.“ Vypnul zvukový záznam. Tak, hotovo. Další reklamní spot. Obchodní záležitosti odjakživa zvládal lépe než každodenní život. Pokud jde o Inferno Brewing, od začátku vnímal sám sebe jako podnikavého, sebevědomého muže, který nechybuje. V reálném životě však za ideálem dost pokulhával. Složitá povaha, nijak dokonalá… zkrátka normální člověk. Muž, který dělá chyby. Jako třeba tu, že neřekl Olivii, jak se věci mají. Nebo spíš řekl, ale jenom napůl. Na druhou stranu nečekal, že by se někdy přiznala k tomu, jaká byla dřív, nebo že by toho litovala. A teď si sám připadal tak trochu jako ničema! Vzdychl. Nedá se nic dělat, tohle musí změnit, napravit. Po pravdě řečeno nevěděl, jak vnímá situaci ona. Od té doby, co se vrátili, ho vůbec nezahlcovala esemeskami a nesnažila se ho kontaktovat. Možná se jejich důvěrný vztah přece jen stane záležitostí na jednu noc. Poškrábal se na zátylku. Usoudil, že se potřebuje trochu rozptýlit. „No ne, ty jsi ještě tady?“ zeptala se udiveně Kiki ode dveří. 100 Ukázka elektronické knihy