V detektivních příbězích budou s detektivem někteří lidé spolupracovat, jiní pouze zdánlivě a tajně budou jeho práci bránit, další se budou rozhodně chtít schovat a v případě ohrožení budou agresivní. Podobně v analýze část pacienta spolupracuje – to je nezbytná podmínka –, další část čeká, že všechnu práci odvede analytik, a ještě jiná využívá veškerou svou energii, aby se skryla nebo ho navedla na špatnou stopu, a propadne panice a bude nepřátelská, když jí bude hrozit odhalení. Analytik odvozuje své porozumění nevědomé motivaci a reakcím především z pacientových volných asociací popsaných v předchozí kapitole. Pacient si obvykle ne uvědomuje dopady toho, co předloží. Proto, aby si analytik z mnoha rozporuplných prvků, které mu jsou představeny, utvořil souvislý obraz, musí naslouchat nejen manifestnímu obsahu, ale také se snaží porozumět tomu, co chce pacient skutečně vyjádřit. Pokouší se zachytit červené vlákno, jež se vine zdánlivě beztvarou hromadou materiálu. Pokud je tu příliš mnoho neznámých, občas v tomto snažení selhává. Někdy mluví kontext téměř sám za sebe. Následující příklady jsem vybrala pro jejich jednoduchost. Jeden pacient mi říká, že má za sebou zlou noc a že se cítí ještě sklíčeněji než jindy. Jeho sekretářka dostala chřipku, což nejen naruší jeho obchodní jednání, ale také dostane strach, že by se mohl nakazit. Poté mluví o děsivé nespravedlnosti vůči malým evropským zemím. Pak pomyslí na lékaře, který ho štval tím, že mu nedal jasnou informaci o obsahu léku. Potom se mu vybaví krejčí, který nedodal kabát, jak slíbil. Hlavním tématem je mrzutost z nepříjemných událostí. Sebestředná povaha stížností se projeví v tom, jak vyjmenovává sekretářčinu nemoc, nespolehlivost krejčího, jako by šlo o osobní útoky proti němu. Skutečnost, že sekretářčina 98