vyklidil pole a nechal pokoj k volné dispozici umělci a jeho halasícím, rozveseleným návštěvnicím. Když výtvarník odcházel, stisknul mi silně ruku a dodal: „Tak už vás nebudu trápit, ale něco vám pošlu.“ Oddělení na prvním poschodí ztichlo a postupně se začalo zapomínat na různá extempore nezkrotného pacienta. Za několik měsíců mě ale dopoledne z vizity volá sestra a že prý se mnou chce mluvit taková nějaká divná slečna. Dost poťouchle se při tom culila. Vyšel jsem na chodbu a tam stála skutečně dívka, oblečená s velice nedbalou elegancí, která na mne vybafla: „Vy jste nějakej Zimmerman?“ Doznal jsem, že to jsem opravdu já, ale než jsem se stačil optat oč se jedná, prohlásila: „Tak tady máte balíček od Kuby, co u vás ležel.“ „Od Kuby?“ opakoval jsem po ní zmateně. „No přece Obrovskýho, vy se nepamatujete?“ Konečně mi to došlo, převzal jsem balíček, poděkoval a pozdravoval odesilatele. Uvnitř byla malá skica koupající se ženy, provedená jen v tužce a na její druhé straně bylo pěkné věnování od Jakuba Obrovského. Dalším nezapomenutelným návštěvníkem kliniky byl Václav Voska. Jeho bratr u mě dlouho ležel a on za ním často přicházel. Znali jsme se už z dřívějška, Voska chodil do stejného gymnázia ve Slovenské ulici jako já. Byl o něco mladší než já a jeho otec, profesor matematiky a přírodních věd, mě na gymnáziu několik let učil. Starého pana Vosky jsme se pro jeho přísnost my, studenti, dost obávali. Václav ale nebyl otci podoben ani tváří ani svým projevem, byl spíše po své matce. Když jsem odmaturoval, byl Voska někde v půli studia. V tom roce odcházel do penze ředitel gymnázia Šťastný a nový ředitel, kterého jsem už nepoznal, byl velký divadelník a získal 98
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.