JEDINEČNÁ SVATÁ
„Ale kdeže, Bolku, ani zdaleka!“ usmál se stařec, „tímhle teprve začínáme. Že jsi do strany vstoupil, to chápu. Ale že ses angažoval do roztrhání těla vždycky v rámci nejnovějších směrnic bez ohledu na oběti, až tě opustili všichni přátelé, a nakonec i vlastní žena – to mi jednoduše nejde do hlavy!“ „Musel jsem. Žádalo se to po mně.“ „Blbost. To byl nadplán. Proč jsi to dělal? A nepokoušej se mi namluvit, že to bylo z vrozené pilnosti, z ryzího proletářského internacionalismu a z vřelé lásky k Sovětskému svazu, záštitě míru a národní nezávislosti. To ti totiž neuvěřím, protože se to k tobě nehodí. Na to jsi příliš zkušený a ostřílený.“ Bolkovi zrudly uši, jako když ho zamlada přichytila při lži máma. „To není fér,“ řekl, „tohle není přijímací pohovor, ale inkvizice, když vidíte do mých záznamů. Co s vámi? Tuším, že mi nezbývá nic jiného než vám nalít čistého vína. Doufám, že náš rozhovor běží jako taj.-dův.?“ „Spolehni se,“ přisvědčil Petr, „jenom my to nazýváme zpovědním tajemstvím. No tak spusť!“ „Hrajete na mě přesilovku, tak co si pomůžu?“ povzdechl si Bolek a bylo zřejmé, že se sám sobě hnusí. „Tímto sebekriticky přiznávám, že jsem se z nízkých osobních důvodů vetřel do strany, abych si zabezpečil jistá privilegia. Ukázalo se, že moje rozhodnutí je prozíravé: díky 101