se odpovědím. Říkáš, že o tobě nepotřebuju nic vědět. Máte takovou akční skupinu, kdyby mě to zajímalo, můžu se přidat. Já se na to moc necítím, bojím se. Zároveň ti chci být nablízku, vyzařuje z tebe jakási síla. Chtěl bych jít s tebou, kamkoli. Říkáš, že odvaha není nic samozřejmého, částečně je to vrozená součást charakteru, to asi jo, ale odvaha se taky dá trénovat. Když ji nepoužíváš a žiješ v komfortní zóně, ve světě obaleném molitanem, tak prostě atrofuje. Nedávno v jakési anketě o sobě jen necelých dvacet procent lidí v téhle zemi uvedlo, že jsou odvážní, a polovina ani nepovažuje odvahu za důležitou vlastnost. Proti lidem dneska nestojí žádné bezprostřední ohrožení, nic, co by se dalo označit za nepřítele. Všichni jsou jen jemně přidušováni jakousi nevyhnutelnou svobodou. Když pojmenuješ svého nepřítele, tvoje odvaha vzroste a poroste s každou tvojí akcí proti němu. Ti, proti kterým bojuješ, taky nejsou odvážní. Dlouho netrénovali. Jsou si příliš jistí svou společenskou pozicí, svými podzemními bunkry, obrněnými auty. Proč by se báli těch, kdo se jich bojí? Nebojí se krizí, protože jich se dotknou ze všech nejmíň, nebo na nich ještě profitují. Jedině strach je přiměje k ústupkům. A strach v nich vyvolá odvaha takových, jako jsi ty, jako jsem já. Myslíš, že odvaha mi nechybí, protože jinak bych nemohl jezdit po městě na bicyklu. Je to jen nebezpečí, na které jsem zvyklý. Ale jak často se mi stává, že chybí málo a nárazník mi rozdrtí kosti, zápěstí nebo se mi lebka roztříští o dlažební kostky? Co chvíli tomu uniknu 98
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.