98
v e r o n i k a
m o r e i r a
•
h r a b ě n k a
a
c í s a ř
Kelleyho zpět do jejích služeb. Přesně tohle v dopisu stálo. Vím to od jeho služky, která se mu stará o pořádek v knihách i listinách, a je to mimochodem má nevlastní neteř.“ Kateřina si uvědomila, jak úzké spojení stále ještě trvá mezi Kelleym a děním na anglickém dvoře. Však i ona sama využila návratu Johna Dee zpět do Anglie a ve vší tajnosti si s ním psala, aby jej pod vlivem jeho zahořklosti nad vlastním neúspěchem přiměla mluvit o Kelleyho minulosti. „Chcete snad říct, že magistr Kelley je skutečně anglický špion, jak se o něm proslýchá?“ Paní Otylie náhle nasadila výraz dokonalé nevinnosti a řekla téměř lhostejně: „Ach, kdo ví. Takového muže lze jistě usvědčit jen těžko. Slyšela jsem dokonce, že u Rožmberka v Třeboni skrývá svou utajenou manželku. Bylo by to vůbec možné, aby tak vysoce postavený muž skrýval tolik tajemství?“ Otylii očividně pobavil úžas i pohoršení ve výrazu Kateřiny, které svými slovy způsobila. Paní Otylie samozřejmě věděla i o Bertě. Prozradila své přítelkyni, že jakási maličká zlatá brož s rubínem uprostřed, byla u jejího manžela objednána na císařův příkaz, jak se sama vyjádřila, „pro tu malou nicku za oddané služby“ . Kateřině z toho všeho šla hlava kolem. Ale šperk darovaný Bertě ji jednou provždy přesvědčil, že nežárlí zbytečně ani bezdůvodně. Bude muset jednat. Paní Otylie uzobávala z temně fialových hroznů na stříbrném podnose a vesele švitořila: „Ale vy, má drahá, se věnujte raději příjemnějším starostem. Jak se daří vašim synkům? Slyšela jsem, že váš prvorozený je trochu zádumčivý po otci, ale malý Matyáš prý nepochybně roste do krásy po matce. Není to rozkošné?“