krev, monstra a cukroví
Když ho aktivoval, v prostoru se před ním rozvinul dokument vyžadující heslo. Zerogh zapřemýšlel, jaké by se sem nejlépe hodilo, a na třetí pokus se trefil. Zjevil se mu hustě popsaný text s daty uvádějícími jednotlivé odstavce. Deník, došlo mu okamžitě. Jenomže víčka už mu padala únavou. Uložil plíšek do boxu s osobními věcmi a znovu se zavrtal pod pokrývku, ocas bezpečně omotaný kolem levé nohy. *** 11. 12. 2250 Černý Etaquenský džus. Bolí mě hlava. Asi mám strach. 10. 12. 2250 Opravdu mi napsal. Jako by tu zprávu každoročně kopíroval. Kdy a kde. Nic víc. Zeptal jsem se, co chce pod stromeček. Neodpověděl. Co jsem čekal? Asi by měl radost, kdybych nepřijel. Nebo kdybych vůbec nebyl. Ale už vím, co udělám pro mámu. 9. 12. 2250 V beztížným jsem nedal čistý obrat. Za to může Wizzer. U snídaně mi polil skafandr a šestá tryska se zanesla. Nejraději bych mu rozbil hubu. Jenomže to by mi za trest srazili skóre a zase bych byl pro otce nula. Ne že bych byl někdy něco víc. 7. 12. 2250 Prohrál jsem s Pchetrem. Je o půl hlavy menší a stejně mě položil na lopatky. Otec má pravdu. Jsem k ničemu. Ani mu nedokážu vymyslet žádný dárek, a to mi máma poslala dvacet bodů. Zbytečně. Stejně to vyhodí, sotva to 98
náhradník
rozbalí. Jenomže já fakt nevím, co by chtěl. Nemluví se mnou. Jen když mám přijet. Zeptá se kdy a kde a tím to končí. Znám tu každoroční pohádku: v práci má blázinec a nemůže pro mě dřív než třiadvacátého. Pak pětadvacátého zpět, aby se stihl vrátit do práce. Každý rok je to stejný. Já vím, že si nemůže vzít dovolenou. Jeho podnik jede nonstop. Ale proč mě vyhání, když bych mohl zůstat? Asi pochybuje, že bych to zvládl zpátky na Ychrazzu sám. 6. 12. 2250 V noci jsem měl zase ten sen. Něco stálo v mém pokoji a dívalo se to na mě. Vůbec jsem se nemohl pohnout, ani zavolat o pomoc. Když jsem se probudil, byl jsem úplně ztuhlý. Až do rána jsem nechal rozsvíceno a nedokázal usnout. Potom jsem usnul při výuce a vysloužil si trest osmi kol na dráze s terči. Sedm jsem minul. Nikdy nebudu lepší… 5. 12. 2250 Test z elektrotechniky jsem úplně podělal. Nikdy nezvládnu zapojit záložní zdroj, natož opravit cokoli složitějšího na strážní lodi. Jsem úplně na hovno… 30. 11. 2250 Korat byl na překážkové dráze opět nejrychlejší. Jsem slabý a neschopný. Vždycky budu ten druhý… 27. 11. 2250 Tři dny jsem nic nenapsal. Šíleně mě bolela hlava. Někdy je to tak intenzivní, že ani nemůžu spát. 99
krev, monstra a cukroví
Pak jsem i zvracel, takže mě vychovatel odvedl na ošetřovnu, kde mi dali medikaci. Nakonec ze mě bude závislák na drogách. Máma taky něco bere. Vím to. Když jsem se jí svěřil, říkala, že to mám asi po ní. Migrény. Otec tvrdí, že tím trpí jen baby. To je to, co si o mně myslí. Zerogh ukončil listování deníkem a zadíval se z okna. Světla blížící se obrovské dopravní lodě, která přivážela na Cerbera zásoby a také zástup rodičů, byla konečně patrná pouhým okem. Ale potrvá ještě hodinu, než zakotví v přiděleném doku. Přemýšlel nad deníkem a nedávalo mu to smysl. Přišlo mu to jako výčet neúspěchů, ale když je porovnal s Mareghovými studijními výsledky, znejistěl, jestli se jedná o stejného cvičence. Ten Maregh, za jehož otcem a matkou jel, měl vynikající skóre. Často zaujímal přední místa v závodech. Při střelbě a útoku na cíl minul zřídkakdy. Možná že Korata na konci listopadu nepředehnal, ale zase nasbíral body za přesnost. Celkově ho tedy porazil. Ale i kdyby byl druhý, co na tom? Hnát se na vrchol pomyslného žebříčku byl nesmysl. Všichni cvičenci mají výsledky téměř totožné. Smyslem výcviku je, aby se každý dostal nad stanovenou hranici, která při skutečné službě zajišťuje nižší procento rizika zranění. Každá lekce, každý úkol posouvají vesmírné vojáky blíž k jejich věkovému i tělesnému ideálu – tedy prvorozenému vojákovi dané generace. Pro tu šestnáctou to byl Kchrat, jak mu lidé přezdívali. Pro sedmnáctky je to Egrech. Co šatchranští vojáci opravdu milují, jsou sázky na nejrůznější sportovní a bojové disciplíny. A nebylo by to tak napínavé, kdyby existoval voják, který všechny ve všem předčí. Skutečné rozdíly tvoří jen zkušenosti a věk. Starší vojáci jsou mohutnější a silnější, ti mladší zase hbitější. Zerogh to uzavřel s tím, že Maregh byl na sebe zbytečně tvrdý. Vrátil deník do pouzdra na opasku a rozhlédl se. 100 Ukázka elektronické knihy