krev, monstra a cukroví
Když ho aktivoval, v prostoru se před ním rozvinul dokument vyžadující heslo. Zerogh zapřemýšlel, jaké by se sem nejlépe hodilo, a na třetí pokus se trefil. Zjevil se mu hustě popsaný text s daty uvádějícími jednotlivé odstavce. Deník, došlo mu okamžitě. Jenomže víčka už mu padala únavou. Uložil plíšek do boxu s osobními věcmi a znovu se zavrtal pod pokrývku, ocas bezpečně omotaný kolem levé nohy. *** 11. 12. 2250 Černý Etaquenský džus. Bolí mě hlava. Asi mám strach. 10. 12. 2250 Opravdu mi napsal. Jako by tu zprávu každoročně kopíroval. Kdy a kde. Nic víc. Zeptal jsem se, co chce pod stromeček. Neodpověděl. Co jsem čekal? Asi by měl radost, kdybych nepřijel. Nebo kdybych vůbec nebyl. Ale už vím, co udělám pro mámu. 9. 12. 2250 V beztížným jsem nedal čistý obrat. Za to může Wizzer. U snídaně mi polil skafandr a šestá tryska se zanesla. Nejraději bych mu rozbil hubu. Jenomže to by mi za trest srazili skóre a zase bych byl pro otce nula. Ne že bych byl někdy něco víc. 7. 12. 2250 Prohrál jsem s Pchetrem. Je o půl hlavy menší a stejně mě položil na lopatky. Otec má pravdu. Jsem k ničemu. Ani mu nedokážu vymyslet žádný dárek, a to mi máma poslala dvacet bodů. Zbytečně. Stejně to vyhodí, sotva to 98