98
K elly B owenová
zmučené sténání trhajícího se kovu a Stasia si s děsivou jasností uvědomila, že s jejím zrakem není nic špatně, zato s budovou, u které stojí, je špatně všechno. Když začaly padat první kusy zdí a cihel, zoufale chytila Margot za ramena, přitáhla ji k sobě a strčila pod silný kmen stromu. Ignorovala Margotin zmučený křik a vší silou ji tam natlačila, pak přelezla přes ni a chránila ji, jak nejlépe dokázala. „Já nechci umřít,“ vzlykala Margot a Stasia se jí pokusila odpovědět, ale každý sval v jejím těle začal vibrovat a zuby drkotaly. Zatnula čelist a pevně stiskla oči, když se zmučené sténání nad její hlavou změnilo v jekot. Zřítily se další kusy kamene, dřeva a skla a všechno pohltilo horko, oheň a chaos. Stasia si dala ruce za hlavu a přitiskla se tělem k Margot. A pak všechno zčernalo.