98
„A prodavač nám je otevřel.“ Vezmu si červenou a ochutnám ji. Chutná jako malinovka, ale líp. Řekl bych, že je to nejlepší pití, jaký jsem kdy měl. Možná je to tím, že jsem měl žízeň, ale možná je to podobný jako s tím alkoholem. Asi taky chutná tak skvěle, že člověk si ho někdy dá, i když je to jed. Sladký limonády taky nejsou zdravý. Vybalíme si nanuky a sedíme, koupili i kočce šunku a teď ji krmí. Já mám samozřejmě míšu, i Luisa, maminka ty barevný ovocný nanuky neuznává, ale Petr má takovej čtyřbarevnej na nuk a Mila taky. Oba se šklebí. „Ty jo,“ řekne Petr Mile, „to je hustý, co?“ „Jo,“ souhlasí Mila. „Co?“ „To je ten práskací.“ „To nechápu,“ řekne Luisa. „Chceš ochutnat?“ zeptá se jí Mila. Luisa ochutná od Mily a zašklebí se. „Pěkně hnusný.“ „Chceš taky?“ zeptá se mě Petr. „Ani ne.“ „Ok.“ „Tak co teď? Kam půjdeme teď?“ řekne Mila. Svůj nanuk snědla hrozně rychle. „Kolem je několik domů, tak asi půjdeme tam, ne?“ Akorát ty domy vypadají úplně nepřístupně, nikde není nic slyšet, jako kdyby v nich nikdo nebydlel, a zahrady mají za zdma a tak, prostě jenom domy. „Nebo se můžem vrátit nahoru, tam je ještě pár domů, ko lem kterých jsme běželi.“ „Je to celkem velká vesnice.“
99
To má Petr pravdu, je to opravdu celkem velká vesnice, určitě tady bydlí třeba sto lidí. „A neměli bysme se zeptat v obchodě? Prodavači přece znají všechny, co tu bydlí.“ „Ten prodavač je Číňan, skoro neumí česky.“ „Myslíš asi Vietnamec.“ „To nemůžeš vědět, z který asijský země přesně je.“ „To je asi fakt, ale česky moc neumí, ne?“ „Nevím, já jsem s ním nemluvil.“ „No my jo, když jsme chtěli otevřít ty limonády.“ „Tak se zeptáme tamtěch paní, ne?“ Koukáme na paní, jedna z nich se zrovna hodně směje. Rozléhá se to a zní to divně. „Výbornej nápad,“ vyskočí Mila. „Tak jdeme, ne?“ „Tak jdeme, no.“ „A neměl by někdo zůstat s kočkou tady? Aby nám ji ne chtěly vzít,“ řekne Petr. „Třeba budou vědět, čí je, a chtěly by ji vrátit samy.“ „To je fakt.“ „Jo, klidně tu zůstaňte oba, my to zvládneme,“ řekne Luisa. „A proč vy?“ „Protože my jsme takový dvě hodný a milý holky, že jo?“ Luisa se na nás usměje takovým tím svým roztomilým úsměvem, drkne do Mily a ta se taky usměje. Neumí to roz hodně tak hezky jako Luisa, ale hezká je i tak. A je pravda, že starý paní asi budou radši mluvit s holkama než s klukama. Aspoň naše babi si raději povídá s Luisou než se mnou. Děda zase se mnou. „No.“ „My to zvládnem v pohodě. Anebo pojď taky.“
100
Petr potřese hlavou a zase si sedne. „Stejně mám ještě nanuk.“ Holky odejdou a my tam s Petrem zůstaneme sedět. Petr nevypadá moc spokojeně. „Co je?“ „Nevim,“ řekne Petr, zdá se mi, že smutně, a líže nanuk. Přemýšlím, jak ho rozveselit, ale nic moc mě nenapadá. „Ten nanuk ti nechutná?“ „Ale jo, nanuk je super.“ Možná jsem udělal chybu, když jsem předtím neochutnal, protože maminka mi tenhle nanuk nikdy nekoupí a já bych as poň věděl, jak chutná. A taky se mi líbí, že Petr má od něj úplně modrej jazyk, to bych taky chtěl.
Ukázka elektronické knihy