98
d o r a
h e l d t
•
t ř i
ž e n y
u
j e z e r a
„Ano,“ vydechla Friederike zhluboka. „Já vím. Ale v tuhle chvíli je všechno v pořádku. Děkuju. Takže kdo si dá ještě víno?“ Jule a Alexandra nastavily skleničky, a než jim Friederike dolila, pronesla Alexandra jakoby mimochodem: „Od podzimního semestru začínám studovat. Literární vědu.“ „Co?“ Marie překvapeně drkla do Friederike, která málem upustila láhev s vínem. „Kde?“ „V Hamburku,“ usmála se Alexandra. „Stáž v nakladatelství v září skončí, takže mi to krásně navazuje. Co si o tom myslíte?“ Friederike to přece jen věděla. Alex to rozjela. „Blahopřeju. A ještě navíc v Hamburku.“ „Ano.“ Alexandra setřela ze skleničky pár kapek vína. „A v nakladatelství můžu trochu pracovat a něco si vydělat. Můj pokoj v tom našem podnájmu není tak drahý.“ Laura pozvedla jejím směrem sklenku s vodou. „Taky gratuluju. A ani se nemusíš stěhovat, to je výhoda.“ Marie pozorovala matku. Tak dlouho, až to bylo Jule dost nápadné. „Marie? Jsi s námi u stolu, nebo se někde vznášíš?“ Aniž by jí Marie odpověděla, položila svou ruku na Alexandřinu a zeptala se: „Chceš opravdu bydlet v tomhle bytě s těmi dvěma divnými týpky?“ „Proč se ptáš? Máš nějaký nápad?“ „Nemohly bychom bydlet spolu?“ Marie vrhla krátký pohled na matku. Laura ihned zareagovala: „Ty se chceš odstěhovat? Ale vždyť jsme o tom už…“ „Mami.“ Marie v obličeji zrůžověla a rychle si z obličeje odhrnula pramínek vlasů. „Bylo by to přece úplně dokonalé řešení. Budu moct chodit na hodiny k Anne Beeové, budeme s Alex bydlet spolu, takže nebudu sama a vy si nebudete muset dělat starosti. Nemůžu přece bydlet nadosmrti doma jen proto, že mi občas stávkuje srdce. A kromě toho se na posledním vyšetření ukázalo, že jsem na tom docela