98
n o r a
r o b e r t s
•
v o l b a
když můj vlastní odešel k bohům. Políbíš ho na uvítanou, Breen?“ „Vítej na Talamhu a ve všech světech, Kelly.“ Tohle je ten důvod, pomyslela si Breen znovu, když se sklonila, aby se rty dotkla hebkých tvářiček. Tohle je důvod, proč bojujeme. A proč zvítězíme.
7. kapitola
B
reen se velice líbilo, jak Fey slaví Vánoce. Pro celý Talamh představovaly čas radosti a vzájemnosti, setkávání a obdarování – a taky světla, jako vždy. V předvečer Vánoc zářily všechny ozdobené stromy od soumraku po rozbřesk. Příbuzní a přátelé si vyměňovali dárky a punčochy zavěšené dětmi překypovaly pochoutkami. V údolí se mnozí shromáždili při západu slunce, aby sdíleli svou radost, aby popíjeli a sledovali, jak zástupci všech kmenů zpěvem rozsvěcují Strom uvítání. Ale i když Breen trávila první Vánoce na Talamhu a v Irsku, nemohla opominout ani rodinu za mořem. Ze svého domku se s Marcem – a se zářícím stromkem v pozadí – spojili přes počítač se Sallym a Derrickem ve Filadelfii. Sally i Derrick měli santovské čepice se třpytkami a i za nimi svítil stromek – jeden z půl tuctu rozmístěných po celém domě. V záběru ho bylo vidět celý od červeného stojanu až po disko-kouli na vrcholu. Pozvedli sklenky ve vzájemném přípitku. „Stýská se nám po vás.“ Marco objal Breen kolem ramen a přitiskl ji k sobě. „První Vánoce za milion let, které jsme nestrávili u Sallyho.“ „Popřejte všem za nás šťastné a veselé,“ dodala Breen. „A pošlete fotky!“