2. Stále předpokládejme, že MRTS mezi prací a kapitálem je dvě. Nyní ale předpokládejme, že kapitálový statek je třikrát dražší než cena práce, poměr cen kapitálu a práce je tedy tři. V takovém případě se firmě vyplatí substituovat stroje dělníky. Za peníze, které ušetří tím, že si nekoupí (nepronajme) jeden stroj, může zaplatit až dva dělníky, kteří vyprodukují totéž co stroj. Navíc firmě zbydou peníze na zaměstnání ještě jednoho (třetího) dělníka. Je pravděpodobné, že tento dělník navíc zvýší výstup (produkci) firmy, firma se tak díky této substituci dostane na vyšší izokvantu. 3. Sále předpokládejme, že MRTS mezi prací a kapitálem je dvě. Dále však předpokládejme, že kapitálový statek je pouze 1,5krát dražší než cena práce (např. měsíční mzda jednoho dělníka činí 2 000 PJ, měsíční pronájem stroje stojí 3 000 PJ). V takovém případě se firmě naopak vyplatí substituovat dělníky stroji – pokud sníží počet dělníků o dva, ušetří větší částku, než jakou potřebuje k pronájmu stroje. Z MRTS lze odvodit, jaký cenový poměr musí být mezi dvěma (či více) vstupy, aby producent byl indiferentní, který z nich si koupí (pořídí a použije). Je-li skutečný cenový poměr odlišný než MRTS, vyplatí se producentovi preferovat pro něj levnější vstup. Stejně jako v případě indiferenčních křivek a linie rozpočtu i u izokvant a izokost můžeme zkoumat, co se stane, pokud se zvýší nebo sníží rozpočet, který má firma k dispozici, respektive pokud se změní cena některého výrobního faktoru. Nepřekvapí, že závěry budou shodné jako při zkoumání optima spotřebitele (viz kapitola 2.3). Změna rozpočtového omezení posouvá izokostu doleva při snížení rozpočtu, který má firma k dispozici, respektive doprava při zvýšení rozpočtu, jejž má firma k dispozici. Logicky se potom mění i optimum firmy z hlediska kombinace výrobních faktorů, jež má k dispozici. Stále platí, že optimální kombinace výrobních faktorů (kombinace, při které firma maximalizuje produkci při minimu nákladů) je vždy v bodě, ve kterém se vyšší nebo nižší izokosta dotýká nějaké izokvanty. Dané jevy jsou znázorněny na obrázku 3.4.6. Obrázek 3.4.6: Změna rozpočtu firmy a izokosta
Změna cen některého výrobního faktoru potom mění sklon izokosty. Podívejme se na obrázek 3.4.7. Pokud cena výrobního faktoru roste, stává se izokosta strmější (v obrázku 3.4.7 červená), pokud cena některého výrobního faktoru klesá, stává se izokosta plošší (v obrázku 3.4.7 modrá). V důsledku změny sklonu izokosty se mění optimum firmy z hlediska kombinace výrobních faktorů, které má firma k dispozici. Nadále přitom platí, že optimální kombinace výrobních faktorů je vždy v bodě, ve kterém se vyšší nebo nižší izokosta dotýká nějaké izokvanty. 97