P U TO VÁ N Í V E S M Í R E M
„Miluješ-li něco, vzdej se toho. Když se to vrátí, patří to k tobě, když ne, nikdy to tvé nebylo.“ Richard Bach
Častý problém našeho zklamání bývalo, že jsme od druhého příliš očekávali. Plánovali si s ním budoucnost, v mysli se nám honily myšlenky a představy, které nás vrhaly do určitých pocitů. Nejen myšlenky, ale právě i pocity nám formují naše životy. Pokud často podlehneme pocitům negativním, takové budeme prožívat životní situace. Přemýšlíme-li často o druhých kriticky, počítejme, že i oni na nás budou hledět jako na člověka s chybami. V těchto případech bývají takto smýšlející lidé často obklopeni právě ne příliš radostnými lidmi. Díky našemu okolí můžeme vidět i naši duši. Jsme-li obklopeni veselými lidmi, naše duše je také veselá. Jsme-li obklopeni lidmi, kteří si často stěžují a mají spoustu problémů, pouze nám to ukazuje, že jsme se rádi také zabývali kritikou. Neutíkejme od našich problémů tím, že budeme neustále řešit záležitosti druhých. Je lehké – a to je cesta nesprávná – řešit problémy ostatních, neboť v těchto situacích máme nadhled, a tak si připadáme uvědomělí. Jenže pravdou je to, že pokud máme často sklony k tomu někoho mentorovat, pomáhat mu s jeho problémy, aniž by nás o to požádal, máme problém sami v sobě. Je to jakýsi
98