98
Fernando J. Múñez
Nedal jí jednoznačnou odpověď. Byl příliš rozrušený, potřeboval čas a svým způsobem mu už její přítomnost byla nepříjemná. Její činy ho hluboce zasáhly, protože kromě neodpustitelného faktu, že jednala proti jeho rodině v zájmu zlého a zvráceného člověka, ranila i jeho upřímné city. Uvědomoval si, že jednala za příšerných okolností, které nemohl objektivně posoudit, ale teď jí nedokázal odpustit. „Jestli budete mít nějaké problémy, jeďte do Castamaru a od markýze se držte co nejdál,“ poradil jí. Oznámila mu, že odjíždí do Cádizu. Chtěla strávit nějaký čas na svém panství, daleko od problémů, a služebnictvu mohla důvěřovat, protože při její rodině stálo celý život. Ujistila ho, že ve vile bude v bezpečí, protože ji má v doživotním užívacím právu. Markýz se vzdal nároku na vlastnictví, takže dokud žila, na dům jí nemohl sáhnout. „Kdybyste ale radši chtěla zůstat v hlavním městě, hned co dorazím do Castamaru, pošlu do vašeho domu v Madridu několik mužů, abyste byla klidnější,“ navrhl. Poděkovala mu, ale nabídku odmítla. Zdvořile se s ní rozloučil, rozběhl se do stájí a pospíchal do Castamaru. Ačkoliv byla neděle, věděl, že kvůli neodkladným záležitostem se nezúčastní svaté mše a svoji nepřítomnost si bude muset vynahradit dvojitou mší ve všední den. Přikázal čeledínovi, aby mu osedlal koně a jeho nechuť posloužit černochovi umlčel několika maravedís navíc. Časem se naučil, že zlato překryje černou barvu pleti lépe než jakýkoliv plášť. Když se otočil, zahlédl, že na nádvoří vstoupil asi desetiletý chlapec v tóze, pravděpodobně oblát u hieronymů. Kráčel nervózně s lístkem v ruce.