H A N A M A R I E K Ö R N E R OVÁ
KAPITOLA 8
C
éline ujížděla s větrem v zádech a lehkostí v srdci. Měla pocit, že rychlou jízdou nechává za sebou svůj nanicovatý, zbytečný život. Konečně dělala něco, co ji těšilo a zároveň vzrušovalo. To, že pomáhala bratrovi, ji ve vlastních očích povýšilo ze zbytečné, manželem a nevlastními dcerami znevažované bytosti na osobu důležitou. Ve skutečnosti pomoc bratrovi i vzpoura hrály stejně velkou roli. Přestrojení do mužských šatů bylo v jejím prostředí naprosto neslýchané a nepředstavitelné (v některých ne tak vzdálených zemích se za takový čin ještě nedávno upalovalo). Převlékla se v křoví těsně před vesnicí a dalo jí spoustu práce stáhnout si bez Mariiny pomoci pruhem plátna hrudník tak, aby v ní nikdo nepoznal ženu. Do statku vešla rázným krokem, jakým podle jejího soudu chodili královští vojáci. „Připravte mi koně!“ První nesnáz nastala, když uviděla mužské sedlo. Ještě nikdy neseděla obkročmo na koni, něco takového se i u malých holčiček považovalo za nemravné. Už od nejútlejšího dětství jezdila pouze v dámském sedle a teď dost dobře nevěděla jak nahoru. Hospodář si naštěstí její váhání vyložil po svém. „Vidím, že vás pořád trápí to zranění, pane.“ 96
jednorozec_zlom_hot.indd 96
19/06/2023 17:50