EDWARD N. LUTTWAK: STÁTNÍ PŘEVRAT
hranice, pak se může přičlenění určitých jednotek zdařit zcela bez účasti jakýchkoli oficiálních vůdců. Krajně obtížným problémem však bude ustanovování neoficiálních vůdců, a každopádně není důvod k domněnce, že plánujeme převrat v období, kdy se podobné rozdíly vyhrotily. Technické struktury jsou ale stabilnější a jedním z hlavních zájmů pro nás bude nestat se závislými na příliš mnoha článcích technického řetězce. Tabulka 3 ukazuje optimální strategii při infiltraci typického souboru potenciálních intervenčních sil. Tabulka 3. OPTIMÁLNÍ INFILTRAČNÍ STRATEGIE Jednotka:
Prapor č. 1
Velení:
10 velitelů rot a 5 faktických „vůdců“ na velitelství každého praporu. Hloubková infiltrace může vyžadovat subverzi 30 velitelů čet v každém praporu. 15–45 „vůdců“ 15–45 „vůdců“ 15–45 „vůdců“
Klíčoví muži: Technická struktura:
Klíčoví muži: Optimální strategie:
Prapor č. 2
Prapor č. 3
Velmi jednoduchá. Závisí na obyčejném komunikačním a dopravním vybavení. Žádní „technici“
Velmi komplexní. Má-li se síla dostat na dějiště převratu, vyžaduje to leteckou dopravu a složitou komunikaci.
Střední složitosti. Závisí na pozemní dopravě, avšak ke komunikaci je zapotřebí rádiové spojení.
40 „techniků“
5 „techniků“
Přetáhnout k převratu jistý podíl „vůdců“ (jednotka přičleněna).
Zajistit si pasivní spolupráci některých „techniků“ (jednotka zneutralizována).
Pokud se infiltrace praporu č. 1 ukáže jako příliš obtížná, je druhá možnost tato.
V zemích náchylných k převratům si jsou administrátoři těchto záležitostí samozřejmě vědomi, jak je pro ně zběhnutí části ozbrojených sil riskantní. Je proto vysoce pravděpodobné, že „přehledný“ prapor č. 1 byl pečlivě vybrán s ohledem na spolehlivost a jeho velení je svěřeno důvěryhodným spojencům vládnoucího uskupení. Pokud tomu tak je, budeme muset pracovat s praporem č. 3. Rozhodně ale nesmíme spoléhat na prapor č. 2, jelikož dezerce třeba jen několika „techniků“ od naší věci by pro nás měla zásadní důsledky. 98
3. Strategie převratu
Dokud se reálně nepustíme do shromažďování informací o jednotlivcích a nezačneme je oslovovat, nebude možná jasné, které jednotky jsou politicky propojené s režimem, a obecněji vzato nebude jasné, jaké máme u každé jednotky finální subverzivní vyhlídky. I když se proto budeme řídit hrubou orientační klasifikací na potenciální spojence a potenciální neutrály, musíme tyto kategorie pojímat flexibilně. S tím, jak si děláme obrázek o verbovacím potenciálu každé jednotky, zaměříme své snahy na ty jednotky, jež jsou určeny k přičlenění; spolehlivost jednotky, která je pro převrat „spojencem“, se zvýší, pokud ji infiltrujeme hloubkově, avšak přehnaně infiltrovat jednotku, jež je nakonec určena k neutralizaci, nemá smysl. Každé oslovení jedince v sobě obnáší dávku rizika; kdykoli vzroste počet těch, kdo vědí, že se něco chystá, klesne vinou toho naše celkové zabezpečení. Nesmíme proto verbovat v přehnaně širokém záběru. Když se na armádního důstojníka obrátíme s žádostí, aby se zapojil do plánovaného převratu, ocitne se – pokud není zatvrzelým loajalistou – před několika možnostmi, přičemž každá v sobě nese jisté šance a jistá nebezpečí. Návrh může představovat provokaci bezpečnostních útvarů, jež chtějí odhalit, zda je loajální vůči režimu. Nebo může návrh být míněn upřímně, ale může být součástí nejistého a neefektivního spiknutí. A konečně může být původcem návrhu skupina, která má plnou naději na úspěch. Pokud je návrh provokací, pak jeho přijetím důstojník přijde o práci a mnoho dalšího, zatímco pokud jej nahlásí, získá odměnu za loajalitu. Pokud je návrh míněn upřímně, pak má důstojník nejisté vyhlídky na zisk po převratu, zatímco prospěch z okamžitého nahlášení je nepochybný. Bylo by proto přirozené návrh nahlásit. Celá technika oslovování je zaměřena tak, aby logiku tohoto argumentu překonala. Vedle zisku pramenícího z účasti na úspěšném převratu (přičemž tento zisk lze podat jako podstatně větší, než bude odměna za loajalitu) tu je ještě další faktor v náš prospěch: osoba, na niž se obracíme, může převrat sama podporovat. Tyto dva body 99
EDWARD N. LUTTWAK: STÁTNÍ PŘEVRAT
proto musíme co nejvíc zdůraznit, a prvek rizika naopak utlumovat. Snad ale budou potenciální rekruti motivováni i jinými ohledy než lačností a strachem a do jejich rozhodování budou vstupovat i jiné zájmy a vazby. Důležité budou přátelské vazby s plánovači převratu a společné politické postoje, ale hlavním faktorem většinou budou rodinné, klanové a etnické vazby na plánovače převratu. Ve většině hospodářsky zaostalých zemí jsou různé etnické skupiny slity do jediné entity jen nedokonale a hromadné vzdělávání ani hromadné komunikace nedokázaly rozbít tradiční řevnivost a podezíravost. Vlivem úvodních kroků k ekonomickému rozmachu se tyto konflikty každopádně většinou posílí a mnohdy zjišťujeme, že etnické vazby jsou mnohem důležitější než relativně novější politická příslušnost. V době, kdy se nestavěly ocelárny, nemohly kolem míst jejich výstavby propukat regionální konflikty, a v době, kdy veškerá místa ve státní správě obsazovali občané imperiální mocnosti, neměla etnická uskupení mnoho důvodů ke konfliktu kvůli „spravedlivému“ rozdělení pracovních míst. Konflikty kvůli pracovním místům nebo umístění oceláren jsou oproti někdejším územním konfliktům nutně intenzivnější: zatímco dříve se v kontaktu s protivníkem nacházely pouze geografické okraje kmene, nyní každý kmen bojuje s druhými kmeny na celostátním jevišti. Zatímco konflikt kvůli území může dospět ke kompromisu na nějaké střední linii, ocelárna se musí nacházet buď v oblasti A, nebo v oblasti B. (Třetí možností je samozřejmě umístit ji na hranici obou provincií; pak je sice nejspíš vzdálená od silnic a dalšího zázemí, avšak někdy se takto postupuje.)29 S tím, jak staré konflikty nabírají na rozsahu a intenzitě, utužuje
29 Problém se zvyšuje vlivem faktu, že rozvojové programy se zpravidla zaměřují na jeden či dva velké projekty, jež k sobě poutají valnou část pozornosti země a investičních fondů. „Donátorské“ země obvykle nechtějí roztříštit industriální projekty tak, aby se vyhovělo místním emocím, a tím se politický problém dále komplikuje.
100 Ukázka elektronické knihy