8. kapitola „Můžeš, miláčku, jestli to tatínek dovolí.“ Nikolas přikývl, ale stále se mračil. Během večeře naštěstí mluvila hlavně Isabella, takže jsem se vyhnula Nikolasovým výčitkám, ale podle jeho pohledu jsem věděla, že ne nadlouho. Po večeři jsme šly s Isabellou do mé ložnice a komorná nám pomohla převléknout se a přinesla nám ohřívadlo, protože v zámku už byla poměrně dost zima, ačkoliv venku ještě nemrzlo. „Tak povídej, beruško, co se stalo, že jste přijeli tak nečekaně?“ zeptala jsem se, ale Isabella byla celá po otci. Z toho jsem také nikdy nedostala přímou odpověď. Nejdříve mluvila hodinu o všem možném, než se zčistajasna zeptala: „Máš ještě tatínka ráda?“ „Samozřejmě, že mám. Proč se ptáš?“ „Tatínek říkal, že si musí vzít jinou paní, protože ty už ho nemáš ráda.“ „To není pravda, Isabello.“ „Jenomže on by mi nelhal,“ trvala na svém a hlas se jí chvěl. „To máš pravdu, že by ti nelhal, ale třeba to neví.“ „Tak proč mu to neřekneš? Já nechci někoho jiného! Já vím, že jsem na tebe byla ošklivá, ale to už je dlouho. Teď už budu hodná.“ „Já ti věřím, zlatíčko a slibuji, že mu to řeknu.“ „Ještě dneska?“ „Až se vyspíme.“ „Tak já už spím,“ Isabella zavřela oči. Tak dlouho předstírala, že spí, až z toho usnula doopravdy. Byla jsem unavená a dalo mi velkou práci udržet se vzhůru, ale věděla jsem, že na mě Nikolas čeká. Tiše jsem vstala,
97
tretizahradaVNITREK.indd 97
20.8.21 15:17
Sarah Parsley – Třetí zahrada oblékla si volné šaty, ke kterým jsem nepotřebovala pomoc komorné, a sešla dolů do salonku. „Isabella už spí, byla vyčerpaná,“ oznámila jsem jejímu otci. „Kdybych nejel hned, nebylo by s ní k vydržení. Celý měsíc mi připomínala, že jsem jí slíbil jet Vás navštívit, a občas dost nevybíravým způsobem. Dneska jsme spolu obědvali, jen my dva, a nachomýtla se tam Katarina. Isabella se mě zeptala pěkně nahlas, jestli bude mít také tak nádherná ňadra jako Vy, když všechno sní.“ „To neřekla,“ vyprskla jsem smíchy. „Ale ano, řekla,“ Nikolas si změřil pohledem mé jednoduché šaty, upnuté až ke krku, „ovšem jak vidím, Vy pohled na svá ňadra dopřáváte jen mým poddaným a pro mě si obléknete... tohle!“ mávnul rukou směrem ke mně a tvářil se znechuceně. To bylo trochu přehnané, protože šaty, které jsem na sobě měla, když tu byl Johannes, byly velice cudné a rovněž upnuté až ke krku. „Nechtěla jsem budit komornou,“ vysvětlila jsem své oblečení. „Doufám, že je magistr Johannes lepší milenec než šachista. Ještě jeden tah a dostal by mat,“ kývl Nikolas k šachovnici. „Ani jedno, ani druhé nedokážu posoudit. Šachy jsme hráli poprvé a žádného milence nemám.“ „Tak v tom případě jsem rád, že jste tady tak oblíbená. Zejména mezi muži.“ „Nechápu, co tím myslíte?“ Zaslechl snad nějaké drby, o kterých jsem nevěděla? „Sebastian?“ Co jsem mu měla říct? Stejně už všechno věděl. Sebastian měl, ačkoliv nevědomky, podíl na rozpadu mého manželství. Už nikdy jsem ho nechtěla vidět ani se o něm bavit.
98
tretizahradaVNITREK.indd 98
20.8.21 15:17
8. kapitola „Opakuji Vám, že nemám milence a ani nikoho nehledám, a i kdyby někdo takový byl, měl byste být rád. Znovu Vám děkuji za Vaši neskutečnou velkorysost, ale sám jste mi zdůraznil, že mohu užívat tento zámek, dokud se nevdám. Takže čím dřív se vdám, tím dřív Vám odpadne tato starost a zajisté i nemalé finanční náklady.“ „Mně to nevadí, rád Vám to všechno poskytuji.“ „Ano, ale Vaší budoucí ženě to bude vadit, a jak vidím, nebude to trvat dlouho. Slyšela jsem, že se už plánuje svatba.“ „To Vám řekla Isabella?“ „Mám uši a oči.“ „Katarina není... já... to nebude tak rychle,“ odpověděl, nicméně to ani nevyvrátil. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nebyla zklamaná. „Možná ne, ale já se každý den děsím toho, jak dlouho zde ještě budu moct zůstat, a to není příjemný pocit,“ snažila jsem se mluvit věcně a prakticky, ale bylo mi z toho pomyšlení úzko. „Můžete zůstat, jak dlouho chcete!“ zvýšil hlas Nikolas a začal nervózně přecházet po místnosti. Po chvíli se však přece jen posadil a přitáhl si křeslo tak blízko k mému, že se mě téměř dotýkal, nicméně neřekl ani slovo. Nejspíš nebyla ta nejvhodnější chvíle požádat ho o laskavost, přesto jsem to udělala. „Ráda bych Vás požádala ještě o jednu malou laskavost. Chtěla bych odjet na týden do lázní a musím s sebou vzít Antonii i komornou. Moje bryčka je však pouze dvoumístná a otevřená.“ „Potřebujete půjčit kočár?“ „Ano,“ vydechla jsem úlevou, že se dovtípil. „Můžete přece kdykoliv využít mé lázně,“ řekl a já zjistila, že jsem se radovala předčasně. Bez vysvětlování to nepůjde.
99
tretizahradaVNITREK.indd 99
Ukázka elektronické knihy
20.8.21 15:17