třetí syn, Josif, za kmotra mu vybrali raději někoho jiného. Mezi lidmi se šířily drby, že všichni tři chlapci ve skutečnosti nebyli syny ševce Vissariona, ale podnikavého hostinského. To všechno ale pozbylo významu, když se Gruzie stala součástí Sovětského svazu. Takoví, jako byl Jakov, se stali nepřáteli lidu. Vláda ho začala považovat, stejně jako všechny kapitalisty, za vřed na zdravém těle sovětské společnosti. Jakov přišel o všechny podniky. Stihl ještě vyslat syna Alexandra neboli Sašu, aby otevřel restauraci v ázerbájdžánském Baku, a tím zachránil alespoň část podnikání. Saša probděl mnoho nocí, naučil se mluvit turecky i ázerbájdžánsky, ale nepomohlo to. I tam s ním začali bolševici zacházet jako s kapitalistou. A tak se vrátil do Gruzie. Naštěstí pro ně Lenin zanedlouho zavedl NEP – novou ekonomickou politiku, v jejímž rámci bylo možné provozovat menší podniky. Podnikavému Sašovi to nebylo třeba říkat dvakrát. Rychle začal obnovovat impérium svého otce. Domáhal se svého hlavně přesvědčováním, ke kterému měl dobré předpoklady: byl považován za jednoho z nejmocnějších lidí v Gruzii. Rychle otevřel čtyři restaurace a taky sklad s vínem. Dva výčepy sousedily s Vojenským bazarem, kde se prodával nábytek, boty, lůžkoviny a různé řemeslné výrobky a najímali se tam řemeslníci. Než si je někdo najal, vyplňovali čas popíjením vína a čači, kterou jim barman jménem Gríša prodával rovnou ze sudu a podával k nim smažená játra, šašliky, ryby, nakládanou zeleninu, ředkvičky a chléb. Sklenka pálenky s občerstvením stála u Gríši pět kopějek. Druhý podnik se jmenoval Zlatá kotva a zcela náhodou ho taky vedl muž jménem Gríša. „Jednoho dne snídal Gríša míchaná 98
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.