OLIN JURMAN / ČEŠTÍ JIDÁŠOVÉ
rikády a bojovalo o rozhlas, všude již vlály československé prapory, vyrazil do Mělníka k poslednímu německému vysílači, aby národ ubezpečil: Ještě není konec, Němci nasadí zázračné zbraně a všichni Češi se musí postavit se zbraní proti bolševickým nájezdníkům, kteří se hrnou znásilnit naší zemi. Poslechněte mne, Češi! Konec Tisícileté říše by znamenal i konec českého národa a jeho likvidaci ve Stalino vých žalářích! Postavte se na obranu proti Stalinovým šikmookým asijským vrahům, braňte své domovy, ženy a děti, pomoc přijde! Veřejně ze svého sídla v Kolovratském paláci už vyjet nemohl. Frank mu poslal v doprovodu příslušníků SS nákladní auto, aby přes povstalou Prahu vůbec dokázal tajně projet. Než ze sídla v Černínském paláci do Mělníka nakonec odjel, musel se nejdříve ze své známé černé uniformy převléci do anonymního civilu, s kloboukem naraženým hluboko do čela. Při průjezdu Chotkovou ulicí však řidiči došel benzin a ten vystoupil z vozu, aby z pohotovostního kanystru doplnil nádrž. Emanuel Moravec ztratil nervy. S vyjádřením, co by s ním zfanatizovaní Češi udělali, kdyby jej dostali do spárů, že by jej poznalo i každé malé dítě, kdyby nakouklo dovnitř auta, vytasil pistoli a střelil se do hlavy. Byl okamžitě mrtev. Jeho mrtvolu dovezli do zahrady Biskupského gymnázia, ve které sídlila bezpečnostní policie, a tam urychleně zasypali do jámy připravené pro příslušníky SS padlé v začínajícím povstání. Tam zůstal nepoznán víc než měsíc, než byl jeho prozatímní hrob prozrazen zatčeným gestapákem a bývalý největší kolaborant exhumován. Byl již natolik v rozkladu, že ostatky identifikovali pouze podle snubního prstenu a zubů. Tak si s ním náš národ bohužel nemohl vyrovnat účty tak jako se stvůrou K. H. Frankem, 98
jidasove_zlom_pokor.indd 98
09/09/2019 16:31