OLIN JURMAN / ČEŠTÍ JIDÁŠOVÉ
rikády a bojovalo o rozhlas, všude již vlály československé prapory, vyrazil do Mělníka k poslednímu německému vysílači, aby národ ubezpečil: Ještě není konec, Němci nasadí zázračné zbraně a všichni Češi se musí postavit se zbraní proti bolševickým nájezdníkům, kteří se hrnou znásilnit naší zemi. Poslechněte mne, Češi! Konec Tisícileté říše by znamenal i konec českého národa a jeho likvidaci ve Stalino vých žalářích! Postavte se na obranu proti Stalinovým šikmookým asijským vrahům, braňte své domovy, ženy a děti, pomoc přijde! Veřejně ze svého sídla v Kolovratském paláci už vyjet nemohl. Frank mu poslal v doprovodu příslušníků SS nákladní auto, aby přes povstalou Prahu vůbec dokázal tajně projet. Než ze sídla v Černínském paláci do Mělníka nakonec odjel, musel se nejdříve ze své známé černé uniformy převléci do anonymního civilu, s kloboukem naraženým hluboko do čela. Při průjezdu Chotkovou ulicí však řidiči došel benzin a ten vystoupil z vozu, aby z pohotovostního kanystru doplnil nádrž. Emanuel Moravec ztratil nervy. S vyjádřením, co by s ním zfanatizovaní Češi udělali, kdyby jej dostali do spárů, že by jej poznalo i každé malé dítě, kdyby nakouklo dovnitř auta, vytasil pistoli a střelil se do hlavy. Byl okamžitě mrtev. Jeho mrtvolu dovezli do zahrady Biskupského gymnázia, ve které sídlila bezpečnostní policie, a tam urychleně zasypali do jámy připravené pro příslušníky SS padlé v začínajícím povstání. Tam zůstal nepoznán víc než měsíc, než byl jeho prozatímní hrob prozrazen zatčeným gestapákem a bývalý největší kolaborant exhumován. Byl již natolik v rozkladu, že ostatky identifikovali pouze podle snubního prstenu a zubů. Tak si s ním náš národ bohužel nemohl vyrovnat účty tak jako se stvůrou K. H. Frankem, 98
jidasove_zlom_pokor.indd 98
09/09/2019 16:31
Jak JAK Emanuel EMANUEL Moravec MORAVEC odporně ZRADIL zradil SÁM SEBE, sám sebe, SVOU svou RODINU rodinu A CELÝ a celýNÁROD národ
který se s potupou dočkal své šibenice, i když se mu předtím podařil útěk k Američanům. Ironií osudu skončil Moravec nakonec na ďáblickém hřbitově ve společném hrobě nejen s dalšími nacisty, ale i popravenými hrdiny odboje. A leží tam dodnes. V rakvi se třemi německými dětmi. A co se stalo s jeho třemi syny? Nejstarší Igor se stal důstojníkem SS v divizi Totenkopf. Prošel Ukrajinu a ustupoval, nakonec jako velitel jednotky těžkých zbraní Hauser. Byl fanatickým nacistou stejně jako jeho otec a nositelem Rytířského kříže za hrdinský boj na ruské frontě. U Berlína jej zajala Rudá armáda; s doklady sudetského Němce Pavla Konečného a bezvadnou znalostí ruštiny po matce se stal nepostradatelným tlumočníkem a písařem v zajateckém táboře na Ukrajině. Po čtyřech měsících, na podzim roku 1945, ve strachu z toho, že se podle tetování prozradí jeho příslušnost k SS, uprchl a dostal se až do Prahy k bratrovi svého otce. Rodina mu pomoc neodepřela. Odtud jej vypravila s novými doklady do obce Brněnec u Svitav ke známému statkáři, aby tam přečkal nejhorší dobu, než připraví útěk za americkou linii do Rakouska. Pracoval na statku jako čeledín až do doby, kdy byl na základě udání dopaden četnickou hlídkou. Při zatýkání oba četníky i statkářova syna postřelil, ale sám byl také poraněn a musel se vzdát. Následovala Ruzyň, soud a 10. června 1947 poprava. Bylo mu 27 let, fanatickým nacistou zůstal až do smrti, hajloval i pod šibenicí. Národ tak dostal oprátku na krk alespoň jednomu z Moravců. Prostřední bratr Jurij narukoval na ruskou frontu jako obyčejný německý voják, i když vlastně nikdy si ani nevystřelil. Byl uznávaný jako malíř a tak působil v propagandis99
jidasove_zlom_pokor.indd 99
09/09/2019 16:31
OLIN JURMAN / ČEŠTÍ JIDÁŠOVÉ
tické skupině. Jinak byl po mámě a příchylností k nacistům neoplýval ani náhodou. Od roku 1944 byl v zajateckém táboře ve Francii, po válce jej předali do ČSR a zde byl odsouzen naprosto nesmyslně na sedm let do žaláře. Jednoznačně nebyl vinen vůbec ničím, rozsudek byl opět tak vysoký jen kvůli pomstě na jeho rodu. S velkou pravděpodobností si je celé neodseděl a přešel ke Státní bezpečnosti jako poradce. V roce 1957 byl odsunut jako Němec pod jinou identitou do západního Německa a za jeho dalším osudem se zavřela voda. Někde hluboko v archivech bezpečnostních složek by se možná dalo najít nějaké pokračování, protože Státní bezpečnost nikoho nepustila, jak známo, jen tak. Nejhůře dopadl nejmladší Emanuel Pavel. Měl se stát jedním z vůdců mládežnického Kuratoria v Čechách, zemřel ale při bombardování internátu pro kádry Hitlerjugend v Salcburku v roce 1944 ve věku 12 let. Možná jen dobře, protože se dožil konce v blažené nevědomosti, jak dopadne jeho rodina. Ze synů zůstal tedy jen jediný, a pokud ještě žije, určitě se ke svému původnímu jménu nehlásí. Ve zdraví přečkaly válku i němectví svého muže všechny tři manželky Emanuela Moravce. Všechny se znovu vdaly a snažily se zapomenout na své zpackané začátky. Kdyby se plukovník generálního štábu Emanuel Moravec zastřelil již za Mnichova v roce 1938 anebo po nezdařeném generálském puči proti Benešovi, byly by po něm dnes pojmenované ulice a svůj život by jako Češi, potomci tragicky zahynulého národního hrdiny, prožili i jeho tři synové. Ale taková je už historie.
100
jidasove_zlom_pokor.indd 100
Ukázka elektronické knihy
09/09/2019 16:31