98
I. DÍL
stavovali nahatou jako nějakou tanečnici v zábavním erotickém podniku147, což už Mallet neuvádí. Každopádně prý Karkulka při vší své nevinnosti muže rozpaluje. Ne všechna děvčata jsou taková, ale Karkulka je rozmazlený jedináček. Karkulkovský sex appeal není vrozený, ale vybudovaný rodiči, které dívky k této roli „sladkého děvčátka“ vybízejí. Karkulka dostala červenou karkulku od Babičky, která je klíčovou postavou příběhu, ale přitom prý o ní víme paradoxně málo: jen to, že Karkulku rozmazluje. Její podoba ale nemá profil. Říkají se o ní divné věci. Kolik reálných babiček bydlí daleko od vesnice, půl hodiny cesty v lese? Co ta její nemoc? Kdyby byla Babička v rekonvalescenci, snad by ji víno a koláč posílily, ale při nemoci? Je nemocná nebo jen slabá? – Tuto nevýraznost v zobrazení Babičky vysvětluje Mallet „trikem, který se jinak nachází jen ve snech“ (tamtéž, 103). Spočívá v tom, že se nějaká osoba, „charakter“, zde tedy Babička, rozpojí na dvě postavy: „Není úplnou osobou, nýbrž jen aspektem matky. Ztělesňuje určité tajemství a tabu přání matky. Takováto přání se nehodí do komunity; babička proto žije daleko od vesnice, na území, kam jsou normálně vyhošťovány černé ovce.“ (tamtéž, 103–104)148 Podle Malleta Babička věděla, že postava přede dveřmi není Karkulka, ale Vlk, a chtěla být snědena (rozuměj „pomilována“). Nebolelo ji to a podle Bechsteina byla po vysvobození Myslivcem a snězení koláče a vypití vína „zase svěží a zdravá“. V Matce je tak dichotomie: na jedné straně má strach, aby se dceři v lese nic nestalo; na druhé straně touží po tom, aby byla sváděna jako Karkulka (u Bechsteina Vlk opravdu Karkulce dělá komplimenty jako nějaký dvorný švihák z Perraultova Ponaučení) a aby ji navštívil v domku daleko za vesnicí. Takové přání od matek by prý mohlo někoho morálně pohoršit, a proto je raději přemístěno na postavu babičky. Matka je osamělá, jakožto žena; muž se jen mihne v podobě Myslivce, a hned zmizí. Protože se její přání jen těžko naplní, hledá podle Malleta náhradní cestu přes Karkulku – jakou cestu? Tento bod není prozatím jasný, a tak nechme autora pokračovat. Na vědomé úrovni by prý Matka své řešení popřela, neboť se chová naprosto korektně ve své pozici vychovatelky. Ale že bychom měli poslouchat, co Karkulce vlastně říká: proč do ní tak nepřátelsky rýpá, proč jí říká, aby se vydala na cestu, než bude horko, když je Karkulka dávno připravená, košíček na lokti? Takové otravování podkopává podle Malleta sebejistotu dětí, která by vedla k žádoucí nezávislosti: vede jen k tomu, že jsou „hodné“. Co vlastně znamená ono „venku jdi pěkně slušně“? Podle Malleta je to mlhavý požadavek, který se dotýká morálky, sexuality a rozmnožování, a u dětí 147 Viz též jednu Kunderovu hrdinku, oděnou v některých scénách ne pouze karkulkou, ale pouze buřinkou. 148 Toto rozdvojování je pro pohádky typické. Matka se tam často rozpadá na vlastní matku vs. macechu nebo čarodějnici. Nebo na matku vs. pratetu tygra.