V r a ž dy v C h e r r i n g h a m u – T ě l o v j e z e ř e
večírku užívaly drogy, a neohlásil nález mrtvého těla na pozemcích své rodiny. „Podívejte, chtěl jsem je zavolat ráno. Teda až tam všechno uklidím.“ „Jinými slovy až tam zlikvidujete ty drogy, ne?“ zabručel Jack. Simon přikývl. „Jenže ráno jsem byl úplně tuhej…“ Jack se neobtěžoval skrývat pohrdání a dodal: „Takže to byla vaše babička, kdo si všiml mrtvoly v jezeře a zavolal policii.“ Simon začínal být viditelně rozrušený, nakláněl se k Sarah a Jackovi blíž a těkal pohledem z jednoho na druhého. Možná nikoho nezavraždil, ale rozhodně vypadal provinile. „Já jsem Laurentovi vůbec nic neudělal. Prostě jsem… zpanikařil.“ Sarah sklopila pohled na svůj zápisník. Stránka zůstávala pořád nedotčená. Simonův příběh ji natolik zaujal, že si ještě vůbec nic nepoznamenala. Ale v té chvíli, jako kdyby jen pro vnější efekt, si zapsala: Montážní páka na pneumatiky? „Jak to bylo s tou montpákou, s tím páčidlem na pneumatiky?“ zeptala se. Pak ještě dodala: „To je tvoje. A našly se na něm tvoje otisky.“ Simon se zase rozčílil. V té chvíli vypadal, že se chystá vybuchnout a ve tváři byl rudý jako rak. „O tom já nic nevím! Rozumíte? Možná je ta věc opravdu moje, pokud na ní jsou moje otisky. Ale naposledy jsem ji viděl a naposledy jsem ji měl v ruce, když ležela v kufru mého auta!“ „Takže si to povíme na rovinu,“ vložil se do hovoru Jack. „Vy tvrdíte, že někdo šel do vašeho auta a vytáhl
98
V r a ž dy v C h e r r i n g h a m u – T ě l o v j e z e ř e
z něho páku na pneumatiky, protože měl v plánu zavraždit Laurenta?“ Simon přikývl, ale pak se rychle opravil. „Já si to aspoň myslím. Vím jenom jedno – nemám tušení, jak se ta věc dostala k jezeru.“ Sarah se to zdálo poněkud zvláštní, ale když tak Simona viděla, jak se před nimi na židli kroutí, vlastně mu věřila. Ve hře bylo protizákonné držení drog. Úplatky. Špatná – ba příšerná – rozhodnutí. Jeho charakter by se dal přirovnat k povaze toulavé kočky. Ale že by zavraždil člověka? To se nezdálo moc pravděpodobné. Proto se Sarah odvážila položit kardinální otázku. „Simone, my víme, že to nebyla nehoda. Policie našla zbraň, tvoje páčidlo na pneumatiky. Takže – řekni, proč někdo podle tvého mínění měl zájem zabít Laurenta Bourdina?“ Jack se po ní s úsměvem podíval. Tak snad si vedu dobře, pomyslila si. Poprvé vede výslech ve věznici. Simon těkal očima z jednoho na druhého. „Já nevím.“ Potom, jako by hlasitější slova mohla být přesvědčivější, znovu zvedl hlas: „Já to nevím!“ Hlasitost jeho projevu přiměla strážnou, aby zase přidusala ke svému svěřenci. „Tak to by stačilo. A čas návštěvy stejně vypršel. Je čas vrátit se do cely. Simonovi se v zapadlých očích objevil beznadějný výraz, když ho rázná žena popadla za paži, přiměla ho vstát a odstoupit od dřevěné židle s rovným opěradlem. Ještě vyhrkl poslední slova. „Prosím vás. Když ne kvůli mně, tak kvůli babičce… Vypátrejte toho, kdo tohle provedl… a proč to udělal.“
99
V r a ž dy v C h e r r i n g h a m u – T ě l o v j e z e ř e
Podíval se na strážnou, která měla v obličeji kamenný výraz. Ona takové prosby slyšela nejspíš už tisíckrát. Sarah s Jackem přihlíželi, jak žena v uniformě odvádí svého svěřence z výslechové místnosti. Jack uvázl v dlouhé koloně aut, která se vytvořila v místě, kde se dvouproudá vozovka zužovala do jednoho pruhu, protože tam probíhaly nějaké práce na silnici. Otočil se k Sarah. „Neznáš nějakou cestu, kudy by se to dalo objet?“ „Hm, mohli bychom se vrátit. Ale myslím, že by to trvalo delší dobu, než když počkáme, až nás silničáři pustí dál.“ „Tak dobře.“ Když odešli z věznice a objížděli Oxford po silničním obchvatu, Jack mlčel, přestože se ho Sarah zeptala na to, co ji momentálně nejvíc zajímalo: co si parťák myslí o jejich rozhovoru se Simonem. Jack se usmíval, poškrábal se na hlavě a odpověděl: „Zatím přemýšlím.“ Teď, když je zbrzdila pomaličku se sunoucí kolona, se k ní otočil. „Odvedla jsi tam dobrou práci,“ prohlásil. „Při tom výslechu?“ „Když jsem ještě sloužil u policie, tak jsme tomu říkali ‚grilování‘, víš?“ Pak dodal: „Takže jaký z toho všeho máš pocit?“ „Zrovna před chvílí jsem se tě ptala na totéž.“ „Ale teď jsem se zeptal první.“ Auto popojelo o několik metrů. „Já mu docela věřím. Přestože je proti němu jako důkaz ta montážní páka. On přece neměl žádný motiv,
100 Ukázka elektronické knihy