V r a ž dy v C h e r r i n g h a m u – T ě l o v j e z e ř e
večírku užívaly drogy, a neohlásil nález mrtvého těla na pozemcích své rodiny. „Podívejte, chtěl jsem je zavolat ráno. Teda až tam všechno uklidím.“ „Jinými slovy až tam zlikvidujete ty drogy, ne?“ zabručel Jack. Simon přikývl. „Jenže ráno jsem byl úplně tuhej…“ Jack se neobtěžoval skrývat pohrdání a dodal: „Takže to byla vaše babička, kdo si všiml mrtvoly v jezeře a zavolal policii.“ Simon začínal být viditelně rozrušený, nakláněl se k Sarah a Jackovi blíž a těkal pohledem z jednoho na druhého. Možná nikoho nezavraždil, ale rozhodně vypadal provinile. „Já jsem Laurentovi vůbec nic neudělal. Prostě jsem… zpanikařil.“ Sarah sklopila pohled na svůj zápisník. Stránka zůstávala pořád nedotčená. Simonův příběh ji natolik zaujal, že si ještě vůbec nic nepoznamenala. Ale v té chvíli, jako kdyby jen pro vnější efekt, si zapsala: Montážní páka na pneumatiky? „Jak to bylo s tou montpákou, s tím páčidlem na pneumatiky?“ zeptala se. Pak ještě dodala: „To je tvoje. A našly se na něm tvoje otisky.“ Simon se zase rozčílil. V té chvíli vypadal, že se chystá vybuchnout a ve tváři byl rudý jako rak. „O tom já nic nevím! Rozumíte? Možná je ta věc opravdu moje, pokud na ní jsou moje otisky. Ale naposledy jsem ji viděl a naposledy jsem ji měl v ruce, když ležela v kufru mého auta!“ „Takže si to povíme na rovinu,“ vložil se do hovoru Jack. „Vy tvrdíte, že někdo šel do vašeho auta a vytáhl
98