98
m a n u e l a
s c h ö r g h o f e r
•
n e v ě s t a
h ř í c h ů
„To je moje sestra Otwina,“ vysvětlovala selka, otočila se k ní a pokračovala: „Fenja je léčitelka, potkali jsme ji u špitálu. Zrovna tudy procházela se svým psem.“ Fenja pozdravila ženu pokývnutím a přistoupila k miminku. S úsměvem ho pohladila po hlavě. Holčička se na ni ustrašeně podívala široce otevřenýma očima a přitulila se k tetě. „Pojď s ní prosím ke dveřím. Ráda bych se jí podívala do krku.“ Děvčátko zamrkalo, když mu do tváře dopadlo sluneční světlo, ale poslušně otevřelo ústa. Fenja si oddechla úlevou. „Všechno vypadá, jak má. Za chvíli ti ukážu, jaký čaj jí budeš vařit. Doufám, že zabráníme tomu, aby tu nemoc dostala.“ Selka šťastně políbila dcerku na temeno hlavy a Fenja se vrátila dovnitř k chlapci. Nenechal se vyrušit ze hry, dřevěným koníkem přeskakoval stébla slámy. „Zdravím tě, já jsem Fenja a jak se jmenuješ ty?“ zeptala se a dřepla si vedle něho. Hošík se na ni podíval nezdravě lesklýma očima. „Paul,“ zachraptěl. „Pověz mi, Paule, bolí tě v krku?“ Přikývl. „Dovolíš mi, abych se podívala? Opět následovalo jen přikývnutí. „Tak prosím vstaň a pojď se mnou k oknu.“ Chlapec poslechl. Fenja mu nejprve položila ruku na čelo. Měl mírnou horečku. Obrátila jeho tvář ke světlu. „Teď otevři pusu.“ Její obavy se naplnily. Místy byl vidět žlutobílý povlak, který se postupně rozšíří po celém hrdle. Fenja o krok ustoupila a pokusila se sebevědomě usmát. Paul se na ni vážně podíval a zeptal se: „Umřu… jako Petr?“ Energicky zavrtěla hlavou. „Spravíme to. Nemoc ještě není moc pokročilá. Společně ji zastavíme. Dám tvé mamince bylinku, ze které uvaříme čaj a uděláme tinkturu. Když budeš čaj pravidelně pít a poslušně si necháš vytírat krk, budeš žít.“