„Dobrá,“ odsekl David. „Dneska tě viděli s nějakou ženskou, a dokonce jsi prý s ní seděl v pizzerii. No, jak mi to vysvětlíš?“ Kevin se začal smát. Posadil se ke stolu a hleděl nevěřícně na Davida. „Davide. Ty žárlíš! To je neskutečné. Úplný Othelo,“ smál se. Celá situace se mu zdála být úplně absurdní. David ovšem jeho smích chápal spíše jako výsměch. Mračil se stále víc, až nakonec vybuchl. „Čekám na to vysvětlení!“ „Davide,“ začal Kevin mírným, smířlivým tónem. „Té paní patřilo to auto, do kterého jsem naboural.“ „A to jsi ji musel hned zvát do pizzerie?“ chladně odsekl David. „Přece se nebudeme bavit jen tak na ulici. Ostatně byla velmi milá. Dokonce říkala, že nebude chtít ani náhradu za škodu na tom autě. Už tak stačí, že mám poničené kolo.“ Davidovi se vysvětlení ani za mák nelíbilo. „Tak velmi milá byla,“ parodoval Kevinova slova. „A co ještě byla?“ „Počkej, Davide. To budeš koukat, až ti povím, kdo to vlastně byl. Do koho jsem to vrazil. Zkus hádat.“ David ovšem na nějaké hádání nebyl vůbec naladěn. Dal to hned najevo pohrdavým pohledem a otočením hlavy na druhou stranu. „Byla to ta módní návrhářka Bessy Casler,“ řekl Kevin triumfálně. „To koukáš.“ David skutečně otočil hlavu zpět. Na moment se zdálo, že ho to zaujalo. Pak ji ovšem zase rychle odvrátil. „To víš, zrovna s tebou by se bavila. Proč si rovnou nevymyslíš nějakou herečku nebo zpěvačku?“
98