„Dobrá,“ odsekl David. „Dneska tě viděli s nějakou ženskou, a dokonce jsi prý s ní seděl v pizzerii. No, jak mi to vysvětlíš?“ Kevin se začal smát. Posadil se ke stolu a hleděl nevěřícně na Davida. „Davide. Ty žárlíš! To je neskutečné. Úplný Othelo,“ smál se. Celá situace se mu zdála být úplně absurdní. David ovšem jeho smích chápal spíše jako výsměch. Mračil se stále víc, až nakonec vybuchl. „Čekám na to vysvětlení!“ „Davide,“ začal Kevin mírným, smířlivým tónem. „Té paní patřilo to auto, do kterého jsem naboural.“ „A to jsi ji musel hned zvát do pizzerie?“ chladně odsekl David. „Přece se nebudeme bavit jen tak na ulici. Ostatně byla velmi milá. Dokonce říkala, že nebude chtít ani náhradu za škodu na tom autě. Už tak stačí, že mám poničené kolo.“ Davidovi se vysvětlení ani za mák nelíbilo. „Tak velmi milá byla,“ parodoval Kevinova slova. „A co ještě byla?“ „Počkej, Davide. To budeš koukat, až ti povím, kdo to vlastně byl. Do koho jsem to vrazil. Zkus hádat.“ David ovšem na nějaké hádání nebyl vůbec naladěn. Dal to hned najevo pohrdavým pohledem a otočením hlavy na druhou stranu. „Byla to ta módní návrhářka Bessy Casler,“ řekl Kevin triumfálně. „To koukáš.“ David skutečně otočil hlavu zpět. Na moment se zdálo, že ho to zaujalo. Pak ji ovšem zase rychle odvrátil. „To víš, zrovna s tebou by se bavila. Proč si rovnou nevymyslíš nějakou herečku nebo zpěvačku?“
98
Teď byl zase překvapen Kevin. „Ty mi nevěříš? Tak se podívej,“ dodal, vytáhl vizitku z kapsičky u košile a podával ji Davidovi. Ten jí ovšem nevěnoval nejmenší pozornost. Prudce se zvedl ze židle a vyrazil ke dveřím z kuchyně. V nich se ještě na chvíli otočil. Bylo vidět, že je celý rudý v obličeji. „Že se nestydíš takhle lhát! To si od tebe nezasloužím,“ vztekle vrčel a šermoval přitom rukama. „A dneska nevařím!“ Na ta slova se otočil a uraženě odešel. Kevin zůstal v kuchyni sám, v ruce držel ještě onu vizitku a vypadal jako ta pověstná hromádka neštěstí. Pořád ještě nerozuměl tomu, co se to tady vlastně stalo, jen nechápavě civěl před sebe. Vtom do dveří kuchyně ještě jednou vpadl David, zhluboka se nadechl a z plna hrdla vykřikl: „A dneska si spi sám.“
99
17/ Kevin nechal schválně vizitku od Bessy ležet na stole. David si ji ráno určitě přečte a uklidní se. Ráno bývá moudřejší večera. Navíc věděl, že David se nikdy moc dlouho nedovede zlobit. Nemá to v povaze. Kevin se ráno probudil a sotva otevřel oči, věděl, že má vyhráno. Z kuchyně totiž nádherně voněla káva. Rychle se umyl, oblékl a seběhl do kuchyně. Jeho nos jej opravdu nezklamal. Kuchyně dýchala každodenní ranní pohodou. Kevin si plně uvědomil, že právě ta všední každodenní pohoda je to, co miluje. Tiše jako myška zasedl ke stolu, na kterém už byla připravena snídaně. „Dobré jitro, Davide,“ zašvitořil a snažil se tvářit jako obvykle. „Dobré jitro,“ odpověděl David velmi smířlivým tónem. Chvíli sledoval, jak si Kevin nalévá kávu, a pak vzal do ruky vizitku, která ležela uprostřed stolu. „Opravdu, Kevine, ta dáma, co jsi s ní včera byl v pizzerii, byla Bessy Casler?“ otázal se. „Jistě,“ odpověděl Kevin. „Šli jsme tam jen na chvíli projednat tu moji nešikovnost.“ „Moc jsi jí poškodil vůz?“ vyzvídal David. „Ani ne, bylo to jen takové škrábnutí. Zato já si ohnul na kole přední vidlici.“
100 Ukázka elektronické knihy