ANDULKA LUPIČKA
„Jestli chcete vrátit peníze za tu andulku –“ začal. „Ne! Ne! Ne! Nemluvte hlouposti, pane Prošku. A co ten váš roztomilý pejsek?“
„CHUDÁČEK MŮJ TYRL!“ vzlykl pan Prošek. Paní Zaháňská zvedla krabici a jezevčíka osvobodila. Jako poděkování jí Tyrl olízl nos.
BLÍZ! „Mockrát děkuju!“ rozplýval se pan Prošek. „Jste
hodná žena, paní…“ „Amélie. Říkejte mi prosím Amélie,“ odpověděla tiše a dívala se mu do očí.
Pan Prošek se usmál a slečna Zaháňská mu to oplatila. A byly to
romantické úsměvy. 97