PETER VRONSKY
umístěn do psychiatrické léčebny, dokud nebyl prohlášen za dostatečně zdravého, aby mohl na den opustit léčebnu a zajít si do pizzerie ve městě. Okamžitě zabil a zmrzačil čtvrtou oběť, svého spoluvězně, a to ještě na půdě psychiatrického zařízení. Teprve potom odešel na pizzu, po které se sám přihlásil policii.115 Arthur Shawcross zabil v roce 1972 dvě děti, odseděl si čtrnáct let a během dvou let po svém propuštění provedl dvanáct nekrofilních vražd. Některé sériové vrahy jejich první zabití tak znepokojí, že pak celé roky odolávají spáchání další vraždy, než je jejich fantazie nebo nějaký spouštěč nakonec doženou k sériovému běsnění (např. Jeffrey Dahmer nebo Richard Cottingham). Jiní se na nich stanou závislými už od první vraždy. Zdá se, že příznaky psychopatie ve středních letech společně s klesající hladinou testosteronu postupně ustupují a nedopadení sérioví vrazi zabíjejí stále méně často, až s tím někdy mezi čtyřiceti a padesáti lety úplně přestanou. A stejně jako Gary Ridgway nebo Dennis Rader mohou pachatelé nashromáždit obrovské množství obětí, než odejdou do důchodu (i částečného), jen aby byli o několik let později dopadeni díky novým vyšetřovacím technikám aplikovaným na desítky let staré důkazy.
SÉRIOVÝ VRAH: OPOJENÍ Z DRUHÉ VRAŽDY Druhá vražda je transformační, odlišuje „obyčejného“ vraha od sériového. Ian Brady, který zavraždil v 60. letech 20. století pět dětí, popsal svou druhou vraždu jako „duševní zavržení svého vykoupení“ a vysvětlil, že „druhá vražda má všechny znevýhodňující a rozptylující prvky té první, ale v mnohem menší míře, což umožňuje objektivnější vstřebání zážitku. Také podpoří narůs98