A pokusil se zabít Buddyho. Vloupal se k Isiahovi domů. Plivl Ikeovi do tváře. A pravděpodobně lhal, že ho najal nějaký chlápek. Nejspíš ví, kdo zabil Isiaha. Mladíkovy oči se obrátily v sloup. Krucinál, vždyť to on mohl poničit náhrobní kámen. „Ty zmrde!“ zařval Ike. Pozvedl nářadí a třískl jím mladíkovi o obličej. Kůže kolem očního důlku praskla, kosti se propadly. Mladík vypadal, že má infarkt. Ike opět pozvedl dusadlo a vší silou jím opět udeřil. Jeho bicepsy a deltové svaly pracovaly v dlouho trénovaném synchronním rytmu. Tenhle pohyb vykonal už tisíckrát. Pálila ho široká předloktí, jak mlátil dusadlem znovu a znovu. Cítil, že mu něco vlhkého pláclo do obličeje. Od podlahy létaly úlomky kostí a zubů. „Zabils ho, že jo, ty zmrde!“ zavyl Ike. Buddy Lee si stoupl a opřel se o paletu. Plíce mu hořely. Dusadlo neúnavně stoupalo a klesalo. Jako by Ike zahlazoval díru plnou bláta. „Ikeu,“ řekl Buddy Lee. Svaly pracovaly s nářadím jako dva písty. „IKEU!“ vykřikl Buddy Lee. Ike ztuhl. Těžký konec dusadla měl teď v úrovni hrudníku. Rudé fleky nástroj pokrývaly jako barva malířský štětec. Ike na to zahradnické náčiní zíral, jako by ho viděl prvně. Hrdelním hlasem zabručel a dusadlo odhodil. S břinknutím se odkutálelo. Zanechalo za sebou červené šmouhy. Ike přidřepl, potom si sedl. Buddy Lee obešel mladíkovo tělo a rychle se rozšiřující kaluž krve. Pomalu se posadil vedle Ikea. „Asi jsme na něj přitlačili moc,“ prohodil Buddy Lee. „Ne… nepředpokládal jsem, že by se dokázal vyprostit.“ „Člověk nikdy neví,“ řekl Buddy Lee. Ike si otřel košilí obličej. Když se na ni podíval, spatřil tmavé skvrny. Dlouze a zhluboka vydechl. 97
„Vzadu mám štěpkovač, nakladač a dvě tuny hnoje,“ řekl Ike. „To se hodí,“ prohodil Buddy Lee. „Ten kluk nebyl nic jinýho než hromada sraček.“ Chtěl, aby to vyznělo jako vtip, ale ani jeden se nezasmál.
98
15. Dóm byl pět vteřin od vyvrcholení do úst brunetky, která už od soboty přespávala v klubovně, když zaslechl třísknutí kovu o kov. Reflexivně sáhl po čtyřiačtyřicítce na nočním stolku a zároveň ejakuloval. Pak odstrčil dívčinu hlavu a jednou rukou si natáhl kalhoty. Dívka se svezla z postele a kecla svým úctyhodným zadkem na podlahu. „Co je, do hajzlu?“ řekla. „Drž hubu,“ přikázal jí Dóm. Letěl dolů do přízemí, schody bral po dvou. Skřet už vstal a mířil brokovnicí s uříznutou hlavní na dveře. Velkej odtáhl hnědý závěs stranou a mžoural z okna. Přezdívku Velkej si vysloužil od holek, podle kterých prý ho měl na chlápka metr a půl vysokého až moc „velkýho“. „To je Andyho nákupní vozejk,“ řekl Velkej. Do očí mu spadly dlouhé hnědé vlasy, tak je hřbetem levé ruky odstrčil. V pravačce držel osmatřicítku. Dóm otevřel dveře a vyšel na verandu. Andyho dolarově zelený Ford LTD parkoval na Hlídačově motorce. Ten zrovna v garáži dělal Čedarovi kérku. Buď povyk neslyšel, nebo se prostě nenechal vyrušovat od tetování Čedarových zad. Obrysová světla fordu svítila, ale potkávací světlomety byly jen dvě černé díry připomínající oční důlky lebky. Silný motor chrčel na neutrál. Jako by si chtěl odkašlat tank. Dóm svěsil zbraň podél těla a vykročil na horní schod. 99
Ukázka elektronické knihy