Zavřel okno před hmyzem, zapálil svíčky, posadil se ke stolu s otevřeným kufříkem před sebou a pak dvakrát zazvonil na hotelovou pokojskou. „Buďte tak laskavá a přineste mi inkoust,“ řekl. Komorná, která byla postarší a s kyselou vizáží, mu řekla, že inkoust je záležitostí číšníka, ne její. Pro inkoust měl zazvonit jednou, ne dvakrát. „Inkoustu si nevšímejte, Marie,“ řekl francouzsky. „Chci něco cennějšího než inkoust. Chci informace a myslím, že mi je můžete poskytnout. Vzpomínáte si na pana a paní Randallovy, kteří měli před Velikonocemi pokoje v tomto patře?“ Ano, vzpomněla si na ně, ale proč se ptá? „Když madam Randallová odjížděla, měla naspěch, že?“ „Vždycky spěchala, když musela někam jít – pokud nebyla nevrlá a nechtěla se hnout z místa. Když měla jeden ze svých splínů, seděla jako kamenná postava,“ odpověděla komorná a mnohokrát pohrdavě pokrčila rameny. „Odcházela ve spěchu a opouštěla svůj pokoj v nepořádku? Nechávala za sebou nejrůznější věci?“ nadhodil Faunce se zasvěceným úsměvem. Komorné se zlostně zablýskly ostré černé oči a komorná pohrdavě pohodila hlavou. A pak natáhla hubený ukazováček téměř pod Fauncův nos. „Ne! Ani, co by se pod nehet vešlo,“ řekla uštěpačně a udeřila prstem do stolu. Z její prudkosti Faunce vytušil, že sklidila úrodu drobného zboží, ušpiněných rukavic a krajkových kapesníčků, hedvábných punčoch s ošoupanými podpatky.
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.