bělošský, a když se rozhlédla kolem na Cordově a Sashině svatbě, mohla by napočítat hosty jiné barvy pleti na prstech jedné ruky. Přestože Darleyini rodiče si Malcolma okamžitě zamilovali, pořád nastávaly chvilky, kdy bylo nabíledni, že tráví čas jenom s bělochy: Když Tilda říkala lidem jiné barvy pleti souhrnně „barevní“, když Chip cokoli se salsou nazýval „etnickým jídlem“, když R&B, hip hop a pop označovali za „gangster rap“. K příležitosti Poppyiných prvních narozenin jí Darley s Malcolmem uspořádali oslavu v Casinu. Pro Malcolmovu rodinu byly první narozeniny, neboli dol, ještě významnější událost než jejich svatba. Kimovi trvali na tom, že to celé zaplatí, najali cateringovou firmu a koupili Poppy nádherný tradiční korejský kroj z červeného hedvábí a se zelenými rukávy. Servírovaly se steaky a losos, batole se předávalo z náruče do náruče a nakonec doprostřed místnosti rozprostřeli velikou deku na doldžabi. Doldžabi je tradice, která má symbolizovat osobnost dítěte. Obyčejně se na zem rozloží různé předměty jako provázek, peníze a tužka nebo knížka, které značí dlouhověkost, bohatství a inteligenci. Podle toho, ke které věci dítě přileze, se zjistí, jaké má vyhlídky. Jen tak pro zábavu tam taky dali tenisovou raketu, model letadélka, zkumavku a kalkulačku. Když se Poppy po čtyřech vydala ke zkumavce, Malcolmův otec radostně zavýskl — další chemička v rodině! Ten zvuk Poppy vylekal, propukla v pláč a Darley ji běžela pochovat. Zkusili to ještě jednou, ale ona tam jenom seděla a kousala si rukáv. Přistrčili raketu blíž, s letadélkem jí létali nad hlavou, kalkulačkou mávali a snažili se upoutat její pozornost, ale ji to vůbec nezajímalo. Nakonec to vzdali, převlékli Poppy zpátky do šatiček s kanýry
100
a pak jí dali kousek dortu. Darley, která byla v šestém měsíci a neustále měla hlad, si taky jeden dala a pak snědla i ten dcerčin a doufala, že nikomu neběží hlavou to co jí: Aha, tak Poppy bude po mamince a nebude dělat nic.
*** To ráno, kdy Darley ještě zesláblá možná blouznila z horečky a přečetla si Malcolmovu zprávu, ji instinktivně odmítala pochopit. Určitě se stala nějaká chyba. Malcolma by přece nikdo nevyhodil. Osprchovala se, vysušila si vlasy, uklidila koupelnu a otevřela okna, aby z bytu vyvanul všechen pach nemoci. Pěkně se oblékla do tmavomodrých přiléhavých šatů, štípla se do nezdravě bledých tváří a vydala se do kuchyně poděkovat Soon-je za všechno, co udělala. Tchyně jí připravila suchý toust a čaj, všechno to nachystala na hezoučké prostírání a vedle postavila vázičku s jednou květinou. Zatímco Darley žvýkala a usrkávala, tiše si spolu povídaly o dětech a o bytě. Darley z toho šla hlava kolem, ale Malcolmově matce nehodlala nic oznamovat. Nejdřív se potřebovala dozvědět celý příběh, potřebovala si promluvit s manželem. Počká, až bude Malcolm doma, aby se o tom mohli pobavit osobně. Byla ovšem pravda, že Malcolm je syn asijských imigrantů v pánském spolku zvaném bankovnictví, a přestože Darley nevěděla, co přesně se stalo, nedokázala přestat myslet na jeho kamaráda Brice a svíral se jí při tom žaludek. V jednu teplou červnovou sobotu loni v létě Darley s Malcolmem naložili děti do auta a odjeli do exkluzivního golfového klubu v Greenwichi v Connecticutu. Malcolm
101
tehdy půl roku létal z New Yorku do Londýna a spřátelil se s dalším manažerem v týmu fúzí a akvizicí, Američanem jménem Brice MacDougal, který v Greenwichi žil. Brice byl taky ženatý a měl děti v podobném věku, a tak se s Malcolmem během jednoho vzácného období, kdy oba trávili čas doma, domluvili, že jejich rodiny seznámí. Darley v tom golfovém klubu ještě nikdy nebyla a okamžitě ji zarazilo, jak se to tam všechno zelená a vypadá tip ťop. Předměstí rozhodně měla něco do sebe. Malcolm projel kamennou branou okolo upravených zelených fervejí, dlouhých lánů zvlněných kopců tu a tam posetých golfovými vozíky. Zaparkovali, Brice je přivítal před jídelnou a odvedl je k bazénu, kde se jeho blonďatá žena starala o dvě holčičky ve stejných světlerůžových plavkách. Darley nebyla žádná velká golfistka, takže se s Briceovou manželkou dohodly, že půjdou s dětmi plavat, zatímco muži si zahrají. Bazén byl v podstatě prázdný až na pár puberťáků poflakujících se na druhé straně, takže děti mohly v klidu cákat a vřískat, aniž někoho rušily, a Darley na sobě cítila, jak z ní všechno padá. Briceova manželka byla milá, a jakmile si Darley uvědomila, že taky nechodí do práce, dokázala se uvolnit. Stály po pás ve vodě, spravovaly plavecké brýle, do nichž dětem zatékalo, házely jim plastové žraloky a vykládaly si, jak jsou jejich manželé pořád pryč, jak zoufale se obě těší, až pošlou potomky na tábor, a jaké má výhody život ve městě a na venkově. Darley si to ne chtěla přiznat, ale před ženami svého věku, které zvládaly děti i kariéru, se začínala cítit trochu neschopně. Měla z nich pocit, jako by se musela nějak ospravedlňovat, jako by musela odůvodňovat, proč její vysokoškolské vzdělání
102 Ukázka elektronické knihy