policie. Záchranáři se rovněž v prvním okamžiku domnívali, že jsou všichni mrtví, až po provedení dalších úkonů zjistili jisté, i když velmi vágní známky života. Kroutili nad nimi hlavami, protože nebylo znát žádné zranění, ani co jiného, co by mohlo být příčinou jejich stavu, který na první pohled připomínal úmrtí. Jeden záchranář, který zřejmě byl víc od slova, dokonce prohlásil takovou tvrdou větu, že je škoda, že nejsou mrtví, že pitva by prozradila víc. Ale bylo to vyprovokováno dozajista tou mírou záhadnosti. S policisty to pak nebyla tak jednoduchá práce. Přijela opět známá dvojice venkovských policistů, kteří tu byli již i při nečekaném nájezdu rádoby nových vlastníků a nájemníka, kteří si mne již zařadili jako známého potížistu a v tom smyslu se mnou i jednali. A začal jako vždy ten tlustší z nich jakoby jej tloušťka opravňovala k tomu mít hlavní slovo: “Á, opět paní Macešková! Však my se už známe, že? A vidím, že tu jsou téměř mrtví všichni vaši soudní protivníci? To vždycky své protivníky od soudů hned míníte zabíjet?” - a přitom, jak to vyslovoval, přejížděl svým zrakem mých 48 kg váhy, umenšených ještě invaliditou a lékařsky určenou bezmocností. Když jsem tak poslouchala jeho slova, tak oproti policistovu názoru se mi poprvé vloudila myšlenka, že patrně leckdy u nás nemá člověk jinou možnost, když okresní státní zástupci někdy mají zájem na tom, že řídí svou policii tak, aby nepostihovala ani padělání veřejných listin - jako například okresní státní zástupce Mgr. Marek Tyčka. Mezitím totiž došlo k dalšímu posunu, že protistrana dokonce na pomoc svému úsilí vyšla s falzifikátem. Takže nejen spravedlnosti - jak se mi mladá advokátka již po prvním pokusu o krádež naší rodinné nemovitosti posmívala, že té se dočkám až po smrti, ale ani práva se u nás leckdy není možné dočkat. Policistům ani nepřišla trapná jejich omezená slovní zásoba, když znovu a znovu mi odpovídali na vracená usnesení, že tentokrát se věcí zabývali opravdu zodpovědně. Jaképak zodpovědně - nezodpovědně, když jde jen o to doložit, že neexistuje originál listiny s mým originálním podpisem, tedy listiny, která má být a je úřady uznávána jako takzvaný exekuční titul k mé exekuci vystěhováním. Okresní státní zástupce mně napsal, že z jejich strany nedošlo k padělání veřejné listiny a abych to nechala na občansko-správním soudu, aby posoudil, zda jsem nesvéprávná a napsala jsem něco a podepsala, co je pro mne nesmyslné a nereálné a ani si to nepamatuji - autoři falzifikátu totiž nebyli v době jeho zhotovení patrně
97