Otorinolaryngologie
tamponádou. Ponechává se v místě 2–3 dny, vzhledem k invazivnějšímu způsobu zavádění a možnému poškození stěn nosohltanu tlakem se preventivně podávají antibiotika. Další způsoby ošetření (zastavení) epistaxe
Pokud je příčinou opakovaného krvácení pouze nekvalitní a vulnerabilní sliznice v l. Kiesselbachi, můžeme recidivám předcházet poleptáním tohoto místa kyselinou chromovou nebo trichloroctovou (tzv. chemokoagulace) nebo preventivní elektrokoagulací exponovaných cév. Ošetření je šetrné a lze jej provést i u dětí. Kromě dětských pacientů jsou relativně častými pacienty dospělí nemocní s epistaxí při dekompenzované hypertenzi a pacienti užívající léky ovlivňující krevní srážlivost. Ruptura drobné cévky v locus Kiesselbachi je podstatně lepší eventualitou než ruptura obdobně velké cévky v intrakraniu. Léčba epistaxe těchto nemocných je stejná, navíc je třeba kompenzovat arteriální hypertenzi a eventuálně kontrolovat účinné hladiny antikoagulační terapie. Při neúspěchu se stavěním krvácení pomocí tamponád lze provést chirurgickou revizi nosní dutiny metodou endoskopické endonazální chirurgie, při které se vyhledá a ošetří zdroj krvácení nebo přívodní arterie. Nejčastěji bývá zdrojem a. sphenopalatina. Další možností je uzavření přívodných cév cílenou embolizací pomocí angiografie. Podvaz přívodných arterií ze zevního přístupu (a. maxillaris, a. ethmoidalis ant.) je až jednou z posledních možností řešení. Při každé epistaxi je třeba pátrat po příčině! Místní příčiny epistaxe jsou nejčastěji úrazy, opakované mechanické čištění nosu, usilovné smrkání, ale i nádory (benigní i maligní), záněty, cizí tělesa. Celkové příčiny epistaxe mohou být arteriální hypertenze, nejčastěji v kombinaci s aterosklerózou, hematologické poruchy (koagulopatie, vaskulopatie), hepatopatie (porucha syntézy koagulačních faktorů), předávkování warfarinem. Recidivující epistaxe bez zjevné příčiny, nejčastěji u dětí a mladistvých, nazýváme idiopatickou epistaxí. Opakují se většinou několik měsíců a pak spontánně mizí. 2.3.1.4. Záněty zevního nosu Kůže zevního nosu může být postižena záněty běžnými pro kůži jiných částí těla, jako je akné, impetigo, erysipel apod. Specificky v lokalizaci nosu probíhá ekzém nosního vchodu. Vzniká drážděním nosního vchodu fyzikálními a chemickými vlivy nebo sekretem z nosu. Mokvavá forma je charakterizována tvorbou vezikul a pustul. Krustózní forma následuje po mokvavé formě, vezikuly praskají a v jejich místě se tvoří příškvary a bolestivé
98