98
Lynda Cohen Loigman
Abby opět přikývla. „Odvádějte. Svoji. Práci,“ uzavřela Diane. „Rozumíme si?“ „Ano. Samozřejmě. Naprosto.“ Abby se zahanbeně červenala – do tváří jí vystoupalo horko a naskákaly jí růžové skvrny. Po zádech jí stekl pramínek potu a v tu chvíli si nejvíc ze všeho přála, aby se měla kam schovat. Dianina reakce byla nadměrně tvrdá, ale Abby věděla, že její šéfová má pravdu. Bylo načase, aby přestala rozebírat vztahy klientů, hledat v nich utajené náznaky a vodítka. Bylo načase, aby se přestala starat o to, jestli jsou Dianini klienti „zamilovaní“. Copak už na příkladu svých rodičů nezjistila, jaké škody dokáže láska napáchat? Nezvolila si své povolání právě jako protilék na jedovatost lásky? Pomalu si posbírala poznámky a vyšla z Dianiny kanceláře. Myslela na babičku a jejich posledních pár rozhovorů – na to, jak silně se Sara zajímala o její práci i jak ji pobízela, aby věřila ve „spřízněné duše“ a „navěky“. Promiň, babi, pomyslela si Abby. Ale to všechno si musím vyhnat z hlavy.
7
SA R A 1916 Svět se stává lepším místem
D
o začátku výuky na veřejné střední škole i zimního semestru na Barnardu zbývaly tři týdny a Moiše Raskin pozval Saru, aby se připojila k Idě za pultem, kde obsluhovaly zákazníky Raskinovy nakládané zeleniny. Nejenže šlo o dokonalý způsob, jak Idu poznat, ale plat, který jí Raskin nabídl, byl dvojnásobný ve srovnání s tím, co dostávala za hlídání dětí sousedům. Ida byla na práci v obchodě zvyklá. Pečlivě vracela drobné a na každého zákazníka byla milá. Po jediném dnu, který s ní Sara strávila, chápala, proč je Moiše Raskin na svou dceru tak hrdý. Ida měla dar zařídit, aby se s ní každý cítil příjemně, od nabručených řidičů nákladních vozů, kteří přiváželi sudy se zeleninou z farmy,
100
Lynda Cohen Loigman
až po hospodyně, jež nakupovaly sledě pro rodinu. Nebyla krasavice, ale měla dokonalé držení těla a pohybovala se s elegancí. Nechlubila se svým vzděláním, ale stačilo, aby s ní člověk strávil minutu, a už na něj udělala její inteligence dojem. Učila Saru, jak jednat se zákazníky, ale zároveň jí i předávala znalosti o výrobě nakládané zeleniny – od pěstování okurek přes kvašení až po poměry cukru, česneku a soli. Není to zrovna okouzlující podnikání, vysvětlovala, ale nutné. V zimě, kdy je nedostatek čerstvé zeleniny, svede křupavá nakládaná okurka zázraky – nejen pro zdraví, ale i pro zlepšení nálady. „Nic nepročistí ústa i mysl líp než kousek Raskinovy polokyselé nakládačky,“ řekla Ida. Sara taky jednu ochutnala a musela souhlasit. Obě mladé ženy se rychle spřátelily, což podle všeho udělalo Moišemu Raskinovi radost. Sara se nezmínila o své seznamovací intuici, ale o zbytku života mluvila upřímně. Vyprávěla Idě o tom, jak si poprvé nasadila brýle a najednou dokázala zaostřit na detaily oblohy, ulice i celého města. „To musel být magický pocit,“ usmála se Ida. „Skoro si přeju, abych byla krátkozraká a mohla jsem ho taky zažít.“ „Pan Tunchel – ten mi prodal brýle – říkal, že nejbližší tomu je zamilovanost. Svět se stává lepším místem, řekl mi. Všímáš si toho, čeho sis do té doby nevšimla, a nedokážeš si představit život bez nich.“ Idě se zastřely oči. „Hm, tak to jsou už dva magické pocity, které jsem ještě nezažila.“ „Ty jsi nikdy nebyla zamilovaná?“ zeptala se Sara. „Myslela jsem, že ano, na chvíli. Ale mýlila jsem se. Rozhodně jsem necítila to, co popisuješ. A co ty?“ „Já? Jistěže ne!“ „Proč tě to tak ohromuje? Je ti šestnáct, ne? Jsi hezká a chytrá. Dala bych cokoliv, abych měla postavu jako ty.“ Ida sklopila oči k ploché přední straně své zástěry a zamračila se. „Matka mi pořád říká, že jsem moc hubená. Možná proto mi šadchnim navrhují tak hrozné muže a tak málo.“
Ukázka elektronické knihy