98
Lynda Cohen Loigman
Abby opět přikývla. „Odvádějte. Svoji. Práci,“ uzavřela Diane. „Rozumíme si?“ „Ano. Samozřejmě. Naprosto.“ Abby se zahanbeně červenala – do tváří jí vystoupalo horko a naskákaly jí růžové skvrny. Po zádech jí stekl pramínek potu a v tu chvíli si nejvíc ze všeho přála, aby se měla kam schovat. Dianina reakce byla nadměrně tvrdá, ale Abby věděla, že její šéfová má pravdu. Bylo načase, aby přestala rozebírat vztahy klientů, hledat v nich utajené náznaky a vodítka. Bylo načase, aby se přestala starat o to, jestli jsou Dianini klienti „zamilovaní“. Copak už na příkladu svých rodičů nezjistila, jaké škody dokáže láska napáchat? Nezvolila si své povolání právě jako protilék na jedovatost lásky? Pomalu si posbírala poznámky a vyšla z Dianiny kanceláře. Myslela na babičku a jejich posledních pár rozhovorů – na to, jak silně se Sara zajímala o její práci i jak ji pobízela, aby věřila ve „spřízněné duše“ a „navěky“. Promiň, babi, pomyslela si Abby. Ale to všechno si musím vyhnat z hlavy.