16
S
luneční světlo, které proudilo do domu vysokými okny s výhledem na moře, moje obavy zmírnilo. Obloha byla zatažená, jen
s modrým nádechem na obzoru. Otevřela jsem obrovské posuvné skleněné dveře na terasu a vzala si čaj na dřevěnou plochu. Z krytu nad vyhřívaným bazénem stoupal lehký vánek a chuchvalce páry. Odložila jsem čaj na dřevěný stolek u zídky a podívala se přes ni na prudký sráz dolů na pláž dlouhý asi sto metrů nebo víc. Odliv odhalil pruh písku u skal na úpatí útesu. Viděla jsem, že kamenné schody vedoucí na pláž zasypalo listí. V polovině cesty dolů stála betonová plošina, na níž zimoval můj malý člun zabalený v plachtě pokryté listím. Moře se změnilo v pomalu se vlnící tmavě modrou masu a v dálce krákala skupina racků. Zpod přimhouřených víček jsem sledovala kormorána, jak se vznáší ve výšce očí, černohnědě skvrnitá křídla připravená ke střemhlavému letu. Pak se vrhnul dolů jako kámen a s plesknutím dopadl do vody. O chvíli později se vynořil elegantně zahnutý krk a pták v zobáku svíral stříbrnou rybu. Uchvátila mě normálnost a klid toho dne. Kapradí vyrůstající ze skály těsně pod zídkou zašustilo a já zahlédla ještěrku, která se proháněla po hrubém, zelení porostlém povrchu. Proč jsem včera tak zoufale toužila odjet? – 98 –